Jáchym Ondřej Šlik z Holíče, hrabě z Pasounu, byl český šlechtic pocházející z rodu Šliků. Narodil se 9. září 1569 v Ostrově. Pocházel z luteránského rodu a byl významnou postavou ve stavovském povstání během třicetileté války.

Šlik studoval na jenské universitě a několik let působil jako rektor této univerzity. Následně pracoval devět let u drážďanského dvora jako vychovatel saských princů, mezi nimiž byl i budoucí saský kurfiřt Jan Jiří. Zapojil se do české stavovské opozice od roku 1608 a stal se jedním z významných představitelů luteránů v českých zemích.

Během stavovského povstání v letech 1618–1620 byl aktivním účastníkem, a v roce 1611 se stal královským maršálkem. Účastnil se třetí pražské defenestrace v roce 1618 a hrál klíčovou roli při přesvědčování Slezska a Lužice, aby se přidaly k českému povstání. Po zvolení "zimního krále" Fridricha Falckého získal úřad nejvyššího zemského sudího a stal se fojtem Horní Lužice.

Během bitvy na Bílé hoře velel moravskému pluku německých žoldnéřů. Po porážce byl pronásledován, ačkoliv se na krátkou dobu skryl v cizině, nakonec byl zatčen a v březnu 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho hlava byla pověšena na Staroměstskou mosteckou věž.

Jeho majetek byl zkonfiskován, a Šlik se tak stal jednou z obětí popravy 27 českých pánů. Později byla jeho lebka přenesena do rodinné hrobky Šliků na hřbitově ve Veliši u Jičína.