Herman Johannes van der Weele se narodil 13. ledna 1852 v Middelburgu. Byl nizozemským malířem druhé generace Haagské školy a je známý svými obrazy s venkovskými a každodenními scénami. Van der Weele začal svou kariéru jako zvláštní inspektor námořních a přístavních prací na Zélandu, ale ve svých dvaceti letech se přestěhoval do Haagu, kde studoval na Akademii umění.

Během svého působení v Haagu byl ovlivněn Antonem Mauvem a Johannem Bosboomem, což lze vystopovat v jeho obrazech. Jeho kompozice byly jednoduché a výběr námětů velmi podobný Mauvovým. Van der Weele se specializoval na malbu venkovských scén, včetně stád ovcí, chlévů, stájí, luk s kravami, lesníků s koňmi a dalších každodenních zážitků z venkova.

Van der Weele často trávil léto v okolí Nunspeetu ve Veluwe, ačkoliv někdy pracoval i v Limburgu a Drente. Byl blízkým přítelem George Hendrika Breitnera, který mu dokonce věnoval svůj autoportrét s lornetem. Van der Weele zanechal významnou stopu v dějinách nizozemského umění druhé poloviny 19. a začátku 20. století.

Zemřel 2. prosince 1930 v Haagu