Jan Želibský, slovenský výtvarník, se narodil 24. listopadu 1907 v Jabloňově. Studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze v letech 1930–1933 pod vedením profesora Hofbauera. Následně pokračoval ve studiích na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1933–1936, kde ho vedl profesor Nowak.

Po dokončení svého vzdělání zůstal v Praze, kde se stal aktivním členem kulturní scény. V roce 1937 měl výstavu na výstavě slovenského výtvarného umění v New Yorku, což bylo prvním znamením jeho mezinárodního uznání. Během období okupace setrval v Praze a nadále se věnoval svému uměleckému vyjádření.

Po skončení druhé světové války se stal členem Skupiny výtvarných umělců 29. srpna, což bylo sdružení umělců, kteří prosazovali moderní a progresivní přístup k umění. V letech 1946–1952 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze, přičemž předával své znalosti a umělecké dovednosti mladým umělcům.

V roce 1952 začal dlouhodobě působit jako profesor na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde zůstal až do roku 1979. Během své kariéry vyučoval a ovlivňoval několik generací umělců, přičemž jeho pedagogický přístup byl respektován a vážen. Jan Želibský se stal významným jménem ve světě výtvarného umění, a jeho dílo je považováno za významný příspěvek k modernímu umění na Slovensku.

Jan Želibský zemřel 13. listopadu 1997 v Bratislavě, zanechávaje po sobě bohaté dědictví v oblasti výtvarného umění.