Jiří Černický, český vizuální umělec, se narodil 1. srpna 1966 v Ústí nad Labem. Je známý svými experimentálními a intermediálními projekty. V roce 1996 získal Sorosovu cenu a v roce 1998 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého. V letech 2010–2023 působil jako vedoucí pedagog Ateliéru malby (Ateliér volného umění II) na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Jiří Černický prožil dětství ve Všebořicích v Ústí nad Labem. Už na základní škole projevil výtvarné nadání a překresloval komiksy. V letech 1982 až 1986 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou. Po maturitě v roce 1986 začal studovat výtvarnou výchovu a ruský jazyk na Vysoké škole pedagogické v Ústí nad Labem, nyní Univerzita J. E. Purkyně. Během Sametové revoluce se aktivně zapojil do dění v Ústí nad Labem tvořením plakátů a letáků.

Po absolvování Vysoké školy pedagogické v roce 1990 pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde v roce 1997 absolvoval Akademii výtvarných umění v ateliéru Miloše Šejna a Jiřího Davida.

Jiří Černický získal významné ocenění, jako je Sorosova cena v roce 1996 a Cena Jindřicha Chalupeckého v roce 1998. V roce 2012 byl nominován jako finalista na cenu Alice Award v kategorii interdisciplinárního umění. Kromě uměleckého působení se věnoval i hudební tvorbě, byl členem rockové skupiny Finský barok od roku 1977.

Jeho tvorba není omezena na konkrétní médium; pracuje s různými formami současného umění, včetně malby, objektů, instalací, performance a konceptuálního umění. Zaměřuje se na vytváření fiktivních scénářů a spojuje různá média v celkové výstavní projekty. Jeho práce často obsahují silné emoce, ironický humor a sociální kritiku.

Jiří Černický se příležitostně věnuje také kurátorské činnosti. V roce 2013 byl kurátorem výstavy „Guštar” v Centru současného umění DOX a prezentace prací studentů UMPRUM v Pekingu „Vystřelený šrapnel uklidní pozorovatele”. V roce 2015 byl jmenován docentem na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

V červnu 2023 oznámil svůj odchod z postu vedoucího pedagoga Ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze prostřednictvím emotivního otevřeného dopisu.