František Dvořák, původně známý jako František Brunner a rovněž užívající příjmení Brunner nebo Bruner, se narodil 14. listopadu 1862 v Přelouči.

František byl nejstarším z dvanácti sourozenců krejčího Václava Brunera z Přelouče. Jeho bratry byli známí fotografové Rudolf Bruner-Dvořák a Jaroslav Bruner-Dvořák.

V útlém dětství upoutal pozornost svého učitele kreslení J. Jirouta svým malířským nadáním. Ve věku 14 let jej otec poslal na učitelský ústav do Kutné Hory. Ovšem váben touhou po umělecké dráze vedl Františka do Prahy, kde studoval na malířské akademii u profesora Františka Čermáka. Později pokračoval ve studiu na akademii ve Vídni u profesorů Griepenkera a Wurzingera. V roce 1883 přešel na akademii v Mnichově, kde studoval u profesorů Otto Seitze a Wilhelma Lindenschmita mladšího. Získal si popularitu a úspěch vystavováním svých děl v Mnichově, Berlíně, Vídni a v Praze.

Roku 1888 se rozhodl podniknout cestu do Francie s dalšími umělci, jako byli Karel Vítězslav Mašek, Alfons Mucha a Luděk Marold. Cestoval a maloval v Paříži, Nice a později v Itálii. V Americe strávil 6 let, usídlil se ve Filadelfii, kde získal přátele a zakázky. Vystavoval v USA a získal uznání a ocenění kritiky. Poté se vrátil do Evropy, kde pokračoval ve své umělecké kariéře.

František Dvořák zemřel v Praze 7. června 1927. Jeho umělecké dědictví zahrnuje portréty, žánrové výjevy a obrazy s novou duchovní tematikou. Jeho obrazy jsou výrazem snahy integrovat východní spiritualitu, kterou objevil během pobytu v Americe.