Zdeněk Adamec byl významným umělcem, který se narodil 9. února 1934 v Praze. Jeho život byl poznamenán tvrdými událostmi, zejména v padesátých letech minulého století. Již na Drtinově gymnáziu v Praze měl blízký vztah k rodině Horákových, a to konkrétně k Janě Horákové, dceři popravené Milady Horákové.

V roce 1957, po událostech v Maďarsku, se Zdeněk Adamec podílel na sepsání dokumentu, který odsuzoval zásah v Maďarsku a podporoval budoucnost Československa bez vedoucí úlohy komunistické strany. Tento dokument měl být doručen do Rádia Svobodná Evropa. Za to byl v červenci 1957 odsouzen za velezradu na osm let vězení, avšak po odvolání byl trest snížen na čtyři roky. Strávil více než dvě a půl roku v nápravně pracovním táboře u uranových dolů v Bytízu. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii prezidenta republiky.

Po propuštění pracoval Zdeněk Adamec čtyři roky jako kulisák v Národním divadle, než se mu podařilo vrátit se k učitelské profesi. Učil na základní škole ve Štěchovicích více než dvacet let. V roce 1977 byl předvolán na stanici StB v Bartolomějské ulici, kde mu chtěli nabídnout spolupráci, ale on ji odmítl. Kvůli svému příteli Vilémovi Hejlovi mu bylo později zakázáno vyučovat občanskou výchovu a dějepis.

Po pádu komunismu se stal ředitelem školy ve Štěchovicích a věnoval se i svému umění. Maloval obrazy, které navazovaly na kubistické a futuristické pojetí figurální kompozice.

Zdeněk Adamec zemřel 2. září 2017, ačkoli jsem nenalezl informace o jeho úmrtí v datu úmrtí, které jste poskytl.