Daniel Balabán, narozený 20. září 1957 v moravském Šumperku, je český umělec známý svými díly na ostravské výtvarné scéně a v českém umění obecně od poloviny osmdesátých let. Od roku 1962 trvale žije v Ostravě.

Studoval malířský ateliér profesora Františka Jiroudka na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1979 až 1984. V roce 2004 získal habilitaci. Mezi lety 1993 a 2007 vedl ateliér malby na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity, a od roku 2008 vede svůj vlastní malířský ateliér na Institutu pro umělecká studia.

V jeho raných dílech z poloviny osmdesátých let se prolínají témata hrůz reálného socialismu a sakrální motivy. Jeho obrazy jako Rozsévač (1986) a Poruba (1988) kombinují tyto prvky. Později se stal známým svými plátny, které reinterpretují klasickou křesťanskou ikonografii, například Ježíš (1992) a Sv. Kateřina (1993). Balabán často pracuje s ironizovanými sakrálními tématy, včetně obrazů jako Kancionál (1991) a Ježek v kleci (1991).

V jeho nedávných obrazech je religiozita více potlačena a zaměřuje se spíše na lidské postavy přemýšlející o smyslu života. Balabán často stylizuje tyto postavy do forem klasických uměleckých děl, jako jsou Myrónův Diskobol, Michelangelův David nebo Buddha. Navíc se věnuje tvorbě digitálních obrazů a fotografií.