Narodila se 18. února 1882 v Praze, Malva Schalek, česko-rakouská židovská malířka, do německy mluvící židovské intelektuální rodiny. Její neteří byla Lisa Fittko. Malvína navštěvovala školu v Praze a ve Vrchlabí, a poté začala studovat umění na dívčí akademii v Mnichově. Pokračovala ve studiu v soukromých hodinách ve Vídni, kde se věnovala malbě ve studiu přímo nad Divadlem na Vídeňce (Theater an der Wien).

V červenci 1938 byla nucena uprchnout před nacistickou perzekucí, a všechny její obrazy musely zůstat na místě. Z tohoto období bylo později nalezeno pouze asi 30 prací, z nichž dvě se nacházely ve vídeňském Historickém muzeu. Jeden z nich, portrét herce Maxe Pallenberga v téměř životní velikosti, byl vrácen Malvíniným příbuzným v roce 2006 v rámci reparace.

V únoru 1942 byla Malva Schalek deportována do koncentračního tábora Terezín, kde vytvořila více než 100 kreseb a akvarelů, zachycujících výjevy ze života v táboře. Kvůli odmítání portrétovat jednoho z lékařů spolupracujících s nacisty byla v květnu 1944 deportována do Osvětimi, kde byla následně zavražděna.

Malva Schalek zemřela neprovdaná a bezdětná 18. května 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi.

Její práce, zejména její kresby z Terezína, se vyznačují střízlivým realismem. Ředitel Uměleckého muzea v Baltimoru Tom L. Freudenheim v roce 1978 kresby popsal jako „snad to nejlepší a nejúplnější umělecké dílo, které přežilo holokaust“. Nalezení kreseb po osvobození tábora bylo považováno za zázrak. Dnes je většina z nich v umělecké sbírce Domu bojovníků ghetta v kibuci Lochamej ha-Geta'ot v Izraeli.