Eva Janošková, narozená 20. října 1935 v Praze, je významná česká malířka a grafička. Studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1956–1962 pod vedením profesora Vladimíra Sychry, a následně absolvovala dva čestné roky (1962–1964) u profesora Antonína Pelce. Během své kariéry prošla významným vývojem ve svém výtvarném vyjádření.

Na počátku 60. let byla silně ovlivněna informelem, gestickou kresbou a malbou. V té době experimentovala a ve svých "usazovaných kresbách" (1962–1963) se již začala zabývat působením světla. Zajímala se o kaligrafii a nacházela inspiraci v orientálním a runovém písmu, jak je patrné v jejím díle "Runy" z roku 1963. Postupem času se začala více věnovat grafice a postupně se přesunula od abstrakce k figuraci.

V 70. letech se zaměřila na fenomén času, což se odráželo v jejích kresbách a grafikách se záznamy stínů, které představují lyrické podobenství o mizejícím čase. Později vytvářela hravé cykly grafických koláží, kde využívala obrázky z hracích karet, jež rozkládala na části, otáčela, zrcadlově obracela a skládala do nových celků.

Od roku 1969 žije v Kolíně nad Rýnem, což ovlivnilo i její tvorbu. Měla řadu výstav v různých galeriích a její díla jsou součástí sbírek významných institucí. Její umělecký přínos spočívá v pestrosti a inovativnosti jejího přístupu k různým výtvarným technikám a tématickým okruhům.