Slavoj Kovařík se narodil 22. září 1923 v Olomouci. Byl český akademický malíř, grafik, scénograf, básník a pedagog. Studoval na Škole umění ve Zlíně u profesora Hrocha a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Filly. Tvorbu Slavoje Kovaříka ovlivnil jeho profesor, architekt František Lydie Gahura na Baťově škole umění.

Koncem 50. let maloval krajiny v geometrizujícím stylu, navazujícím na předválečnou modernu. V padesátých letech pracoval jako konstruktér a návrhář v úřadu pro urbanistiku města Olomouce, a měl silný citový vztah k architektuře. V době nástupu abstrakce na počátku 60. let ho silně ovlivnila díla Vieira da Silvy, ale brzy si našel vlastní výraz.

Jako urbanista znal důvěrně plány města i domy z pohledu chodce. V obrazech člení plochu na nepravidelnou pravoúhlou síť, do které promítá úhrn dojmů z nejrůznějších městských prvků. Jeho barevná kompozice tvoří variace bílé s modrými a hnědými akcenty. Obrazy z cyklu Město mají svou nezaměnitelnou posloupnost v měnící se barevnosti.

V polovině 60. let maloval téměř monochromní „informelní“ obrazy, které se svou tmavou barevností blížily spíše tvorbě Antoni Tapiése a neměly předchůdce v české strukturální abstrakci. I zde jde o znázornění nějaké konkrétní představy, zastoupené v ploše geometrickými tvary nebo grafickými znaky.

Po cestě do Anglie roku 1966 byl ovlivněn pop-artem a tvořil barevné objekty, tematizující pozitivní vztah člověka k technice. Kovařík řadu svých starších obrazů v pozdějších letech přemaloval, protože se domnívá, že na každém díle je možno neustále pracovat.

Zemřel 26. června 2003 v Praze.