Dopis, strukturální grafika, 49,5 x 35 cm, vystaveno Galerie GHMP a NG Praha, Dům U Kamenného zvonu 1992, Galerie Klatovy 1993, publikováno v katalogu pod číslem 389.

Vladimír Boudník, narozený 17. března 1924 v Praze a zesnulý 5. prosince 1968 v témže městě, byl významným českým grafikem a malířem, který se stal průkopníkem uměleckého směru zvaného explosionalismus. Již během svého vzdělávání na Státní grafické škole v Praze pod vedením profesora Rudolfa Beneše si osvojil netradiční přístup k umění.

Za druhé světové války byl Boudník nasazen v Německu a po válce pracoval v ČKD Vysočany. Bylo to právě v tomto průmyslovém prostředí, kde nacházel inspiraci a materiál pro svou netradiční tvorbu. Zvláštní odstřižky plechu, zlomené pilníky, šrouby a raznice se stávaly surovinami pro jeho díla. Vynikal v aktivní grafice, kde vlisovával různé materiály do plechových plátů, ze kterých poté tiskl své grafiky. Jeho magnetické grafiky, kde používal kovové piliny a magnety, byly stejně unikátní.

Není náhoda, že Boudníkův vztah k umění byl tak hluboký a osobní. V rámci svého explosionalizmu se často věnoval akčnímu umění a happeningům. Na zdech pražských domů vytvářel abstraktní kresby, k čemuž ho inspirovaly náhodné skvrny a odchlíplá omítka. Jeho tvorba, plná existenciálních motivů a hlubokého vztahu ke světu, předznamenala nástup informelu, směru čistě abstraktního.

Přestože svá díla neprodával, ale rozdával je svým přátelům a kolegům, získal si uznání a pozornost veřejnosti. Jeho první autorská výstava se konala v dělnické kantýně a poslední v roce 2007 v Domě U Zlatého prstenu v Praze.

Boudníkův život byl plný kontrastů a tragiky. Jeho smrt oběšením v prosinci 1968 byla důsledkem neúspěšného pokusu o simulaci pocitů strangulace. Jeho blízkým přítelem byl spisovatel Bohumil Hrabal, který na něj často vzpomínal ve svých dílech, zejména v povídce "Něžný barbar", kde líčil jejich společný život až po Boudníkovu tragickou smrt.