Bohumír Jaroněk se narodil 23. dubna 1866 ve Zlíně. Studoval odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a následně se pokusil přijmout na Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni, ale nebyl přijat. Získal si uznání jako návrhář majolikové výzdoby v Kopřivnici a během svých cest rozvíjel své řemeslné dovednosti.

Pracoval v Budapešti, kde působil 7 let jako dekoratér, kreslíř a kolorista ve fotoateliéru Strelisky. Během této doby také cestoval do různých zemí, včetně Egypta, Palestiny, Sýrie, Turecka, Řecka, Belgie, Francie, Itálie, Německa, Rakouska a balkánských států. Jako člen výtvarného odboru Umělecké besedy vystavoval akvarely z Orientu.

Od roku 1900 začal pracovat ve Valašském Meziříčí v ateliéru svých sourozenců. V roce 1903 poprvé vystavil svá díla ve Štramberku a následující roky měl výstavy v Moravské Ostravě a ve vídeňském Hagebundu, kde se stal členem. Před první světovou válkou byl aktivním členem Sdružení výtvarných umělců moravských.

V roce 1909 se rodina Jaroňků přestěhovala do Rožnova pod Radhoštěm, kde spolu s bratrem Aloisem založil Uměleckovýtvarné dílny a Malírnu keramiky a porcelánu. Byl také hlavním mluvčím a místopředsedou Sdružení výtvarných umělců moravských.

Bohumír Jaroněk sehrál klíčovou roli v založení Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Inicioval vznik Valašského musejního a národopisného spolku a v letech 1911–1926 byl jeho předsedou. Jeho snahou bylo vytvořit sbírku roubené architektury, která by zachytila původní prostředí.

Bohumír Jaroněk zemřel 18. ledna 1933 v Baťově nemocnici ve Zlíně. Jeho dílo zahrnuje barevné dřevoryty, oleje, a také je považován za zakladatele moderního moravského výstavního plakátu. Patří k předním představitelům evropské secese, zejména v grafické tvorbě založené na plošném dekorativismu. Jaroněk byl také známý svými krajinomalbami, které zobrazovaly valašské chalupy a města, zejména Štramberk.