Jan Bartůšek se narodil 28. února 1935 v Praze. Po studiích chemie krátce pracoval jako řidič sanitky a v období 1958 až 1960 studoval kameru na Filmové fakultě pražské Akademie muzických umění. V té době již spolupracoval s redakcemi různých časopisů, ale nejvíce vynikl ve spolupráci s týdeníkem Mladý svět, který informoval o každodenním životě mladé generace v socialistickém Československu.

Po dvouleté povinné vojenské službě nastoupil Jan Bartůšek do vydavatelství Magnet, kde pracoval jako fotoreportér. Jeho soubor Apolinář z pražské záchytky zachycoval temnou stránku reality, přičemž toto zařízení bylo v té době jedním z předních protialkoholních zařízení v Evropě.

V roce 1969, s nástupem normalizace a srpnovou okupací, byla redakce časopisů vydavatelství Magnet zrušena, a Jan Bartůšek byl propuštěn. Následně pracoval v dělnických profesích, jako řidič a kladeč podlahových krytin.

Profesní předěl přišel v roce 1974, kdy nastoupil do funkce fotografa propagačního oddělení podniku Stavby silnic a železnic. V té době vytvořil soubor fotografií z prvomájových oslav, který sondoval do české společnosti v době vrcholné normalizace. V první polovině 80. let vznikl i cyklus fotografií z tehdejších zařízení pro seniory nazvaný Dědečkárna, který bez sentimentu zobrazoval beznaděj tehdejších starobinců. Jan Bartůšek se opětovně připomněl roku 1992 v deníku Prostor.

Jan Bartůšek, kvůli dlouhodobým zdravotním potížím, odešel závěrem roku 1993 do invalidního důchodu a 11. září 1993 v Praze zemřel.