1942; pastel, uhoľ na kartóne; 50x44 cm; značené vpravo dole „J. Alexy“; Pôvodný rám. Na zadnej strane diela autorský prípis. 

„Portrét ženy v bielom“ – výnimočná ukážka bohatej portrétnej tvorby jednej zo zakladateľských osobností slovenskej výtvarnej moderny Janka Alexyho. Portréty blízkych ľudí, priateľov, ale aj neznámych tvoria neodmysliteľnú súčasť maliarovho diela. Ako uvádza M. Váross, Alexyho portrét nebol výpoveďou o pravde, bol „portrétom-náladou“ a ukazoval vždy viac aktuálne citové rozpoloženie samotného maliara než hlboký psychologický ponor do osoby portrétovaného. Avšak spôsob, akým ľudí portrétoval, v istej forme štylizácie, vytváraní kompozícii portrétov možno označiť v rámci vtedajšieho slovenského maliarstva za zakladateľský. Alexy vytvára typ nekonkrétneho, imaginatívneho portrétneho zobrazenia, do medzivojnovej tvorby vnáša kategóriu mondénneho portrétu. V reakcii na výzvy doby mapuje určitý posun, prerod dediny na mesto, zrod mešťana s jeho zvykmi, módou, životným štýlom. Ústredným motívom tohto nového výrazu sa stáva mestská dáma. Portréty dám a dievčat vynárajúce sa z neidentifikovateľného, indiferentného interiéru sústreďujú pozornosť diváka na čoraz silnejšie akcentovanie ženskosti samej osebe. Určitou raritou v tejto nastavenej línii mestských mondénnych portrétov je opätovné obohatenie mestského o folklórne. V niektorých pasteloch vidíme tie isté mestské dámy odeté len umelcovou fantáziou do krojov. Do tejto kategórie patrí aj ponúkané dielo, ktoré je portrétom umelcovej manželky Šáry, odetej v kroji a zobrazenej v typickom neurčitom, anonymnom, tajomnom pozadí.

Janko Alexy, narozený 25. ledna 1894 v Liptovském Mikuláši, byl slovenský spisovatel, malíř a publicista. Pocházel z početné rodiny a vzdělání získal v Liptovském Mikuláši a na gymnáziu v Lučenci. Po ukončení studia pracoval jako praktikant v lékárně v Prievidze. Od roku 1919 pokračoval ve studiu v Praze na malířské akademii, v roce 1920 absolvoval půlroční studijní pobyt v Paříži. Po ukončení studia pracoval jako profesor malířství na gymnáziu v Bratislavě a od roku 1927 se věnoval jenom umělecké činnosti. Roku 1930 se usadil v Martině na Slovensku, později v Piešťanech a roku 1937 se vrátil do Bratislavy.

V roce 1964 byl jmenován národním umělcem. Jeho rozsáhlé dílo obsahuje okolo 1300 olejů, pastelů, temper a kreseb inspirovaných lidovou tvorbou, legendami a krajinou. V 50. letech vytvářel návrhy pro architekturu a tapiserie. Později se vrátil k inspiracím z lidové tvorby. Výrazně se zasloužil o rekonstrukci Bratislavského hradu. Stal se jedním ze zakladatelů slovenského moderního výtvarného umění a byl organizátorem kulturního života. Jeho literární činnost pro něho nebyla prvořadá, naproti tomu byla soustavná a nezanedbatelná – vydal více než 20 knih. Společně s Gejzou Vámošem vydával literárněumělecký časopis Svojeť, který založili v roce 1922.

Zemřel 22. září 1970 v Bratislavě.