Oldřich Blažíček se narodil 5. ledna 1887 ve Slavkovicích. V mládí žil v Rožné a v Bystřici a v roce 1904 se vyučil malířem pokojů v Bobrové. O rok později se přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako malířský dělník. Jeho akademická dráha začala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde studoval u profesorů Karla Vítězslava Maška, Jana Preislera a Jakuba Schikanedera. Později přešel na Akademii výtvarného umění a studoval pod vedením Hanuše Schweigera. V roce 1913 obdržel Hlávkovo stipendium, díky kterému cestoval do Itálie a Dalmácie.

Blažíček byl známý především jako krajinář, ale také jako malíř architektonických interiérů, zátiší a portrétů. V jeho tvorbě lze spatřit silný vztah k krajině Horácka, ale také zobrazení předjaří s tajícím sněhem nebo architektonických interiérů, jako jsou chrámové interiéry sv. Marka a svatovítské katedrály v Praze. Kromě malby se věnoval i figurálním kompozicím a zobrazoval různá prostředí, od dětských hřišť po cirkusová vystoupení.

V roce 1921 se stal profesorem kreslení a malby na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde vedl odborné školení učitelů až do uzavření českých vysokých škol německými okupanty za druhé světové války. Přesto jeho umělecká kariéra pokračovala.

Byl také členem Spolku výtvarných umělců Mánes a jeho díla byla oceněna na mezinárodních výstavách, včetně výstavy v Paříži v roce 1921 a výstav Carnegiho institutu ve Spojených státech.

Oldřich Blažíček zemřel 3. května 1953 v Praze.