1928-29; olej na lepenke (miestami poškodená maľba); 49x33 cm; značené vpravo dole „J. Alexy“

Dielo V záhrade z rokov 1928-29 je mimoriadne vzácnou ukážkou ranej tvorby Janka Alexyho, kedy pôsobil ako učiteľ výtvarnej výchovy na gymnáziu v Bratislave. Po absolvovaní štúdií na pražskej AVU a študijných pobytov v Taliansku a Paríži  Alexyho výtvarný program smeroval k snahe o vytvorenie nového národného prejavu v maliarstve. Neváhal vyskúšať širokú škálu formálnych výdobytkov moderny, ako aj jednotlivé prvky nových smerov a tendencií v dobovom umení. Vďaka tomuto úsiliu sú začiatky jeho tvorby charakterizované najmä zmesou rôznych experimentov s viacerými variantmi secesno-dekoratívnych, neskoroimpresionistických alebo expresívnych foriem.

Obraz V záhrade zachytáva autentický výsek zo slovenského vidieka, ktorý bol pre autora celoživotnou inšpiráciou. Nejde o heroický výjav, Alexy  sa zameriava na intímnu, obyčajnú realitu – dedinskú chalupu s čerstvo vypranou bielizňou sušiacou sa na šnúre. Dielo je maľované energickými, viditeľnými ťahmi štetca, charakteristickými pre Alexyho ranú tvorbu ovplyvnenú znalosťou európskej, najmä francúzskej moderny. Dominujú prírodné odtiene zelenej, okrovej a hnedej. Monotónnosť krajiny zámerne narúšajú svetlé škvrny schnúcej bielizne a bieleho vedra v popredí.

Dielo patrí do dôležitého obdobia pred vznikom významnej umeleckej trojice Alexy – Bazovský – Palugyay a svedčí o autorovom hľadaní moderného, no pritom hlboko národného výtvarného výrazu bez zbytočného pátosu.

Janko Alexy, narozený 25. ledna 1894 v Liptovském Mikuláši, byl slovenský spisovatel, malíř a publicista. Pocházel z početné rodiny a vzdělání získal v Liptovském Mikuláši a na gymnáziu v Lučenci. Po ukončení studia pracoval jako praktikant v lékárně v Prievidze. Od roku 1919 pokračoval ve studiu v Praze na malířské akademii, v roce 1920 absolvoval půlroční studijní pobyt v Paříži. Po ukončení studia pracoval jako profesor malířství na gymnáziu v Bratislavě a od roku 1927 se věnoval jenom umělecké činnosti. Roku 1930 se usadil v Martině na Slovensku, později v Piešťanech a roku 1937 se vrátil do Bratislavy.

V roce 1964 byl jmenován národním umělcem. Jeho rozsáhlé dílo obsahuje okolo 1300 olejů, pastelů, temper a kreseb inspirovaných lidovou tvorbou, legendami a krajinou. V 50. letech vytvářel návrhy pro architekturu a tapiserie. Později se vrátil k inspiracím z lidové tvorby. Výrazně se zasloužil o rekonstrukci Bratislavského hradu. Stal se jedním ze zakladatelů slovenského moderního výtvarného umění a byl organizátorem kulturního života. Jeho literární činnost pro něho nebyla prvořadá, naproti tomu byla soustavná a nezanedbatelná – vydal více než 20 knih. Společně s Gejzou Vámošem vydával literárněumělecký časopis Svojeť, který založili v roce 1922.

Zemřel 22. září 1970 v Bratislavě.