Pavel Šmíd je umělec, který ve svých obrazech demonstruje principy a stereotypy spojené s lidskými tužbami a sny. Jeho díla ukazují, jak jsou tyto myšlenky pohřbeny v lidském vědomí, které je zvyklé mechanicky vnímat předem připravená vizuální data. Šmídova malba je formálně vytříbená a sjednocená, a konzumace jeho obrazů se stává ironickým motivem.

Jeho díla obsahují prvky jako umělý prostor, nepřirozené postavy, stylizované pohledové úhly, expresivní tváře, volná barevnost, hyperrealistický popis detailů a důraz na módní prvky. Tyto prvky tvoří konfigurativní prostředí, které slouží jako akt prezentace. Šmíd zkoumá ideologické cíle konzumu a filtrování věcnosti, přičemž používá různé postupy k dosažení dokonalého vizuálního efektu.

Zároveň v jeho dílech nacházíme opačný postup, který odhaluje nedokonalosti a chyby. Šmíd používá otevřené přiznání východisek a předloh ve stylizaci, mixuje retromotivy bez spojení s konkrétní dobou a vytváří situace, kde jsou čteny dvojznačné významy. Jeho díla obsahují chyby, kazy a mix signálů, které narušují očekávané normy a podporují ambivalentní čtení významu.