Daniel Suška střádá si do obálky

Pomalu upíjí radostné šálky

Maluje neznámé ostrovy

Nebo třeba i budovy

Představ si sám ty abstraktní dárky.

Pruhy se slévají, když díváš se zdálky

V tom jsou ozářeny, jak od zápalky

Každý si složí, či dopoví

Daník jen helfnul fotrovi

Barevné vlny, Tečky, čárky.

           (David Vávra)

“Asi před deseti lety jsem objevil malíře Pavla Brázdu u svého známého, který jej měl vystaveného u nich v restauraci. Později, když jsem k panu Brázdovi chodíval na Vinohrady, mi jeho žena vyprávěla, že se cítil jistý, když své obrazy ‘ohraničoval‘, obtahoval je linkou, uspokojovalo ho to. ‘Takový ten Heringovský, ilustrátorský styl.‘ Moc se mi to líbilo. Ty linky vytváří řád. Zároveň je to ohraničený chaos. Je to lidské. Lidi mi říkávají, že to v nich vzbuzuje abstraktního Arcimbolda, někdo zase, že je tam úsměv, stromy... No zkrátka, mě nejvíce baví to, že je to mnohoznačné a že tam každý vidí to svý, jako když sledujete v létě na louce mraky a představujete si tam to, na co v tu chvíli myslíte.“

Daniel je grafik, malíř i sochař, narodil se v Praze, kde také tvoří. Vychází částečně z fenoménu graffiti a street artu a rád zkoumá a objevuje nekonečné možnosti. Záběr na detail je pro něj extrémně důležitý ve vztahu k celku a následně ve vztahu ke konkrétnímu prostoru; stejně jako vztah světla a stínu, hmoty a prázdnoty, plochy a prostoru. Typická je pro něj výrazná barevnost, škálovitost, průniky tvarů, čar a ploch.

Daniel je současný umělec, žijící a tvořící převážně v Praze. Vyjadřuje se malbou,  grafikou, plastikou a performativním uměním. V jeho dílech je signifikantní vliv fenoménu street artu a graffiti, kterému se věnoval v dospívání. Avšak kruciální inspiraci ve své tvorbě čerpá od svého otce Čestmíra Sušky. Danielovy práce jsou fascinované jeho aktivitami, přírodou a světem kolem něj. Těží z obsese k estetice a kompozici. Je pro něj specifické objevování a zkoumání nekonečných možností. Záběr na detail je extrémně důležitý ve vztahu k celku a následovně ve vztahu ke konkrétnímu prostoru stejně jako vztah světla a stínu, hmoty a prázdnoty, plochy a prostoru. Typická je pro něj výrazná barevnost, ostrost hran, průniky tvarů, čar a ploch, čistota a celistvost. Daniel hledá tvary, které vznikají překrytím jiných tvarů a celků, hledá cesty ve vrstvách estetiky.