Jan Hendrych nezatížený jak děcko

Ví kde počátek má všecko

Vždyť jen kanelurami

K zázrakům přicházíme sami

Tam zrodí se základ pro umělecko.

Nehledejme nadevšecko

Již ne Turecko, ani Německo

Vzdělání brány

Kde psali se věčné záznamy

To Vzpomínka na Řecko.

           (David Vávra)

Jan Hendrych patří k umělecké generaci, která svůj výtvarný názor formovala v tíživém klimatu propagandistických padesátých let a velkou část svého života tvořila pak i v nehostinných dobách režimu normalizace. Proto se tito umělci obraceli k meziválečné avantgardě a navazovali zpřetrhané souvislosti se zakladateli moderny, ale i s odkazy více než tisícileté evropské kultury. Zájem o figuru a navození nového vztahu skutečnosti a člověka, který se v evropském kontextu označuje jako Nová figurace, byl Janu Hendrychovi přirozeně blízký a svojí tvorbou se do tohoto proudu také řadí. Je ovšem třeba zdůraznit, že specifickým sochařským jazykem vystavěným na modernistické tradici a výrazově-technologickém experimentu zaujímá Hendrych v proudu české Nové figurace výraznou a nezaměnitelnou pozici.

Jan Hendrych se narodil 28. listopadu 1936 v Praze do rodiny právníka a sochařky. 

Vzdělání zahájil na Střední průmyslové škole bytové tvorby a pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval v ateliérech Josefa Wagnera a Jana Kavana. Postgraduální studium absolvoval na Akademii výtvarných umění u Karla Hladíka a Karla Lidického. 

Hendrych se začal výrazně prezentovat na výstavě Socha 1964 a vystavoval s avantgardními výtvarníky. Po roce 1968, kdy mu byla omezena možnost vystavovat, se věnoval restaurování soch. V roce 1988 mohl opět vystavit svou tvorbu v Galerii hlavního města Prahy. V roce 1990 převzal vedení Ateliéru figurálního sochařství na AVU, kde byl následně jmenován profesorem. 

Hendrych se také věnoval pedagogické činnosti na Akademii umění v Banské Bystrici a působil v různých uměleckých a státních organizacích, včetně role prorektora AVU a vedení kurzů figurálního modelování na Akademii v Helsinkách.