František Pečinka byl český malíř a básník, narozený 27. prosince 1869 v Novém Bydžově. Studoval na pražské malířské Akademii u profesora Julia Mařáka a později pokračoval ve Vídni u profesora Eduarda Peithnera von Lichtenfelsa.

Jeho malířská tvorba experimentovala s impresionistickou a pointilistickou technikou. Začal používat "čisté barvy" kolem roku 1896 a stal se jedním z prvních českých a moravských umělců, kteří pracovali s tímto stylem. Kritika charakterizovala jeho umění jako vysoce citové a vyjadřující jeho měkký senzitivní temperament.

V roce 1906 se Pečinka přestěhoval do Luhačovic, kde uspořádal úspěšnou soubornou výstavu. Podílel se na rozvoji kulturního a společenského života v Luhačovicích a stal se členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. Byl aktivní v literárním spolku Moravské Kolo spisovatelů.

Během svého života trpěl tuberkulózou, což nakonec ovlivnilo i jeho psychický stav. Zemřel 14. května 1917 v ústavu choromyslných v Brně.

Jako básník napsal tři sbírky: "Sešit veršů" (1894), "Dojmy z Paky" (1897) a "Vlčí mák" (1917, posmrtně). Jeho malířské dílo zahrnuje experimenty s impresionismem a pointilismem, a jeho obrazy jsou považovány za vyjádření jeho citové a senzitivní povahy.