2009, pigment on paper

Adriena Šimotová (1926–2014) is the doyenne of Czech art in the second half of the 20th century. During the totalitarian regime, she moved in the sphere of unofficial art. She devoted herself to drawing, painting, and sculpture, and her central theme was man and his fate. She often worked with fine pigments, and her figurative motifs were created with delicate touches or by tearing and rolling the paper. She has always been an important mentor to younger artists. Her works are represented in important collections in the Czech Republic and abroad, and her works are in high demand on the Czech art market. The artist's late works reflect her specific style of working from a wheelchair with special sticks with fabric-covered ends.

Adriena Šimotová, narozená 6. srpna 1926 v Praze, patří mezi významné postavy českého výtvarného umění 20. století. Tato malířka, grafička a sochařka získala své první vzdělání v oblasti grafiky na soukromé škole v Praze v letech 1940-41 a poté na Střední grafické škole v Praze až do roku 1945. Během tohoto studia byl jejím učitelem Zdeněk Balaš, který ji nejen naučil podstaty práce s barvou, ale také ji intenzivně podporoval v její umělecké dráze.

Po dokončení střední školy pokračovala v letech 1945 až 1950 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl jejím mentorem profesor Josef Kaplický. Kaplického považovala za jednoho z nejvíce inspirujících pedagogů, pod jehož vedením se později věnovala postgraduální aspirantuře. Spolu s ním a dalšími kolegy vytvářela reliéf pro Expo 58 v Bruselu.

Osobní život Adrieny Šimotové byl plný radostí i tragédií. V roce 1953 si vzala Jiřího Johna, malíře a grafika, s nímž sdílela mnoho společných uměleckých vizí a zkušeností. Jeho smrt v roce 1972, po dlouhé nemoci, a později smrt jejího syna v roce 1994, hluboce ovlivnily její tvorbu, především v použití barev a symbolice.

Její umělecká cesta byla charakteristická hlubokým zájmem o člověka, o síť jeho vztahů a o symboliku lidského těla. Experimentovala s různými technikami zpracování papíru a textilu a upoutala na sebe pozornost svým specifickým způsobem mačkání, prořezávání a vrstvení papíru. V jejích dílech často najdeme otisky dlaní, chodidel nebo celého těla.

Adriena Šimotová se stala známou nejen v Česku, ale její díla jsou zastoupena ve sbírkách po celém světě, například v Tokiu, Washingtonu, Paříži či Stockholmu. Kromě členství ve skupině UB 12 byla členkou také umělecké skupiny G7.

Navzdory všem životním těžkostem a výzvám se vždy snažila přinášet do světa umění nové techniky a postupy, čímž obohacovala českou výtvarnou scénu. Sama o sobě říkala, že bolest a utrpení ji posilovaly a otevíraly nové obzory v jejím umění. Její první autorská výstava proběhla v roce 1965 v Galerii Československého spisovatele v Praze, a od té doby byla její práce prezentována na mnoha dalších výstavách doma i v zahraničí. Adriena Šimotová zemřela 19. května 2014 v Praze, ale její odkaz zůstává nesmazatelnou součástí českého výtvarného umění.