Josef Fiala byl významný český malíř-krajinář, jehož umělecká kariéra byla značně úspěšná.

Fiala se narodil v Košířích, a i když jeho rodiče pocházeli z venkova, nenašel v jejich očích pro své malířské nadání příliš pochopení. Přestože studoval na obchodní škole a pracoval jako účetní ve mlýně, po smrti otce prosadil svou vášeň pro malířství.

Studoval na Akademii umění v Praze v letech 1902–1907 pod vedením profesora Vojtěcha Hynaise. Později pokračoval ve studiích na Královské bavorské akademii v Mnichově, kde byl žákem Angelo Janka. Během svého uměleckého vzdělání získal Hlávkovo stipendium, což mu umožnilo absolvovat studijní pobyty a cesty po Itálii, Francii a Anglii. Přesto zůstal věrný české krajině.

V roce 1911 se Josef Fiala oženil s Eugenií Hölzlovou, se kterou měl syna Zdeňka Fialu, který se také stal malířem.

Oblastí, která ho zvláště inspirovala, byla Českomoravská vrchovina u řeky Svratky. V roce 1935 si postavil chatu "Toscani" u Milovského rybníka, kde pravidelně trávil letní měsíce a maloval krajinu Vysočiny. Jeho obrazy jsou známé pro vynikající ztvárnění krajiny a postav, které se objevují v jeho obrazech, od lidí pracujících na poli a dřevařů v lese po děti při hrách či při pouštění draků.

Josef Fiala zemřel 11. srpna 1963 v Praze, ale jeho dílo a přínos českému krajinářství zůstávají živé a ceněné.