polychromované dráty, kovový závěs, provázek, přiložen znalecký posudek PhDr. Miroslava Ambroze 

INFO
… studie pocházá ze sbírky Federica Díaze. Jejich historie je spojována s dlouhodobým odborným a osobním dialogem mezi Karlem Malichem, teoretikem umění Jiřím Ševčíkem a Federicem Díazem. Významným pramenem je dochovaná e-mailová korespondence mezi Jiřím Ševčíkem a Federicem Díazem, v níž jsou pracovní studie a modely výslovně zmiňovány. Z korespondence vyplývá, že tyto objekty byly chápány jako součást Malichova tvůrčího procesu a že jejich význam spočíval mimo jiné v možnosti sledovat způsob autorova uvažování. Jiří Ševčík v citované korespondenci uvádí, že Malich uchovával podobné studie a modely v krabicích, běžně je nevystavoval a dával přednost prezentaci konečných realizací. Korespondence dále dokládá, že se Ševčík a Díaz pokoušeli o vystavení těchto objektů v rámci připravovaných výstavních projektů, včetně projektu pro Marian Goodman Gallery v New Yorku a výstavního projektu Turbulence v Muzeu Kampa. 

K provenienci se vztahují rovněž dobové fotografie objektů z archivu Jiřího Ševčíka, které byly pořízeny v Malichově ateliéru na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tyto fotografické záznamy lze jednoznačně přiřadit k oběma posuzovaným objektům, což představuje významný podpůrný důkaz jejich historické existence a souvislosti s Malichovým pracovním prostředím. Něteré z fotografií, které Jiří Ševčík v atelieru Karla Malicha v té době pořídil byly publikovány v publikacích: Karel Malich korespondece / Vladimir Burda, Hans Ulrich Obrist, Jana a Jiří Ševčík (2013, Galerie Zdeněk Sklenář) a Wires - Dráty - Karel Malich (2005, Akademie výtvarných umění). 

ze znaleckého posudku PhDr. Miroslava Ambroze

PROVENIENCE 
Sbírka Federico Díaze, získáno darem od autora. 
Dobové fotografie díla jsou archivovány ve Vědecko-výzkumném pracovišti Akademie výtvarných umění v Praze, v archivu Jiřího Ševčíka. 

Tvorba Karla Malicha (1924–2019), rozvíjející se postupně od padesátých let, se z hlediska využívaných technik, materiálů a výtvarných oborů jeví jako velice rozmanitá a experimentátorská. Nicméně většinou se vyznačuje též výraznou vnitřní soudržností jak v oblasti témat, tak v oblasti vztahu mezi autorem a světem. Malich se opakovaně zabývá tematikou krajiny, pohybem pozorujícího subjektu v jejím rámci, otázkou vidění samotného jakožto součinnosti vnitřních a vnějších pochodů a podnětů. Jeho díla tak nepředstavují ani reprezentaci vnějšího motivu (reálného nebo konceptuálního), ani introspektivní zkoumání, ale kombinují oba přístupy. Jeho kresby, koláže, objekty tak v sobě propojují prostředí, emoci, vjem a autora a metaforicky bychom je mohli označit za jakési auto/portréty zkušenosti, vnímání a prožívání.  

V průběhu sedmdesátých let se Karel Malich intenzivně věnoval zcela unikátnímu typu sochařské, respektive prostorové tvorby, který představují drátěné objekty jakožto trojrozměrné rozvinutí kresebných linií. Kresba se tak stává více-pohledovou a časově proměnlivou sítí (díky kinetismu plastiky, pokud je volně zavěšena – nebo přinejmenším díky pohybu diváka a proměnám světel a stínů). V těchto artefaktech na pomezí objektu, kresby a kinetické plastiky autor prozkoumává buď abstraktní, vlastně gestické formy a vztahy výtvarných prvků, nebo včleňuje, vplétá do síťovin prostorové kresby i události jak tělesného, tak duchovního charakteru. Mnohdy se jedná o setkání téměř každodenní, drobné mikro-události (například plastika  Ještě jedno pivo? z roku 1976) s jakousi průrvou za zrakově vnímatelný svět či povrch, do „zákulisí“ emocionálních, imaginativních i spirituálních hlubin (třeba plastika Hranice vidění z roku 1976 nebo Krajina s věčnem z roku 1985). Zdá se, jako by autor vnímal komplexnost světa jiným způsobem, než na jaký jsme zvyklí v tradičním, v podstatě perspektivním vidění. Není pro něj důležitá geometrizující přehlednost a distance vztahů mezi blízkostí a dálkou, mezi pozorovatelem a prostředím, ale naopak jejich srážení a prostupování – podobným způsobem definuje Michel Foucault práci snu a imaginace ve své knize Sen a obraznost (Dauphin, 1995). Artefakt prezentovaný v současné aukci pochází z přelomového období Malichovy tvorby, kdy se víceméně z politicko-historických důvodů ocitl v částečné „vnitřní emigraci“, tedy v situaci určitého vyčlenění z dobového (oficiálního) kulturního provozu. V tomto „zpomaleném čase“ se však mohl o to intenzivněji zabývat zevrubným průzkumem novátorských technik svých proplétaných, lineárních plastik. Náš artefakt má hlavní horizontální osu, kterou křižují diagonální a spirálovité linie a tahy. Z čelního pohledu (pokud si tedy určíme širší stranu jako čelní) působí kaligrafickým dojmem, přičemž k ústřednímu jádru, které můžeme považovat za hlavní křižovatku energií, popřípadě za jakési zárodečné hnízdo, směřují trajektorie dílčích drátěných, lineárních cest (ovšem otázka směru pohybu po těchto liniích zůstává otevřená). Z boku působí dílo velmi plasticky, prostorově, zdá se, že se v něm otevírá vnitřní dutina, vnitřní prostor sochy, který umožňuje divákovi nahlédnout pod tradičně spíše uzavřený povrch sochařského artefaktu. Také zde vnímáme motiv kruhu (respektive jeho náznaků a fragmentů), k němuž se Malich opakovaně vracel – zřejmě i z toho důvodu, že kruh v řadě kultur symbolizuje celistvost či kosmos. V této souvislosti můžeme podotknout, že řada Malichových děl pracuje s kosmogonickou symbolikou, kterou ovšem provazuje i se zcela všedními 
a zdánlivě banálními úkony a situacemi. Nesmíme také zapomínat na roli barevnosti v tomto konkrétním Malichově díle, která z něj činí takřka „impresionistickou“ plastickou kresbu vnitřní krajiny. 

Václav Hájek

Karel Malich, významný český sochař, malíř a grafik, se narodil 18. října 1924 v Holicích. Jeho raná léta strávil v Holicích, kde absolvoval školu. Již od dětství projevoval výtvarné nadání, přičemž kraje s táhlými oblouky kopců, zejména holická krajina, měly výrazný vliv na jeho pozdější tvorbu.

Během války absolvoval reálné gymnázium v Pardubicích a byl nasazen u Junkers-werke ve Dvoře Králové. V letech 1945–1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde ho ovlivnili profesorové jako Cyril Bouda, Martin Salcman, Karel Lidický a František Kovárna. Po studiích pracoval v podniku Botana v Holicích.

Roku 1953 se oženil s Dagmar Žižkovou, ale manželství skončilo rozvodem po jeho návratu z vojenské služby v Českých Budějovicích (1953–1955). V roce 1956 se oženil podruhé s Hanou Hrochovou. V té době se usadil v Praze a začal se intenzivně věnovat malbě.

Karel Malich byl od roku 1958 členem SČUG Hollar a v roce 1958 založil tvůrčí skupinu Proměna spolu s Milanem Albichem, Miroslavem Radou a fotografem Janem Šplíchalem. Tato skupina vystavovala až do roku 1967. Roku 1963 se stal spoluzakladatelem Skupiny Křižovatka.

V 60. letech se v jeho tvorbě objevovala krajina ovlivněná kubismem, která postupně přešla k lyrické abstrakci. Od roku 1963 převládaly v jeho díle abstraktní geometrické znaky, které se projevovaly zejména v jeho kolážích a reliéfech. Malich v této době experimentoval s novými materiály, jako bylo plexisklo.

Politická situace po okupaci v roce 1968 a éra normalizace znamenaly pro Malicha období, kdy nemohl svá díla oficiálně vystavovat. Věnoval se převážně kresbě a drátěným plastikám, a řada jeho objektů zůstala ve formě modelů. V 70. a 80. letech začal vytvářet drátěné plastiky, které se staly základem pro konstrukce, jež byly zavěšeny ve volném prostoru.

Karel Malich se věnoval tématům spojeným s energií, kosmem a vnitřním prostorem. Jeho tvorba byla řazena do širšího proudu neokonstruktivistických tendencí a ovlivněna vědeckými poznatky z oblasti fyziky a kosmologie. V jeho díle lze nalézt prvky transcendentálního idealismu a teosofie, a zároveň inženýrský přístup neokonstruktivismu.

Po roce 1989 mohl Karel Malich znovu svobodně vystavovat, a jeho díla zaznamenala zasloužený ohlas. Zemřel 24. října 2019 ve věku 95 let, a jeho odkaz patří k významným kapitolám českého moderního umění.