akryl, textilie, rám, sklo, sign. Jiří Sopko 90

Sopko studoval v letech 1960–1966 Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jiřího Horníka a Antonína Pelce.  
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let krátce působil jako asistent u Jana Smetany. Od roku 1990 vedl ateliér malby, následujícího roku byl jmenován profesorem. V letech 2002–2010 zastával funkci rektora AVU. Z AVU odešel 
v roce 2016. BEZ NÁZVU, 1990
Jiří Sopko, stejně jako Načeradský, patří mezi umělce, kteří se celoživotně pohybovali na poli figurálního umění. Jeho obrazy jsou specifické a snadno rozpoznatelné svou stylizací a barevností, kde převládá žlutá, červená, modrá, zelená, popřípadě jejich odstíny. Často se až surreálně zaměřuje pouze na části figur a ty kombinuje s abstraktními motivy. Dílo z roku 1990 je nezvykle namalováno na volnou, zcela běžnou domácí textilii a je redukováno pouze na základní motiv; pozadí ponechal Sopko v tomto případě nezpracované – obraz tak odhaluje svůj podklad. Jedná se o abstrahovanou kompozici připomínající zdánlivě starý symbol koloběhu – hada zakousnutého do vlastního ocasu. Nicméně při bližším pohledu pozorovatel zjistí, že se vlastně jedná o tři podobné, zmenšující se objekty, tělesa nebo živočichy uspořádané do spirály. Dílo se tak stává formální jednoduchou hříčkou – lehce načrtnutým malířským gestem.  Martin Vaněk

Jiří Sopko se narodil 20. února 1942 v Dubové, Podkarpatská Rus. Vzdělání získal nejprve na základní škole na Slovensku, následně krátce navštěvoval keramickou školu v Bechyni. V letech 1956–1960 absolvoval Výtvarnou školu Václava Hollara a mezi lety 1960–1966 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením prof. Antonína Pelce.

Jiří Sopko je uznávaný jako český malíř, grafik a sochař. Na začátku své kariéry tvořil portréty s temným koloritem, ve kterých se projevoval jeho melancholický pohled na svět. Později, v polovině 60. let, začal experimentovat s nepředmětnou malbou, kdy se jeho paleta barv rozšířila o živé a pastelové barvy. V těchto letech vznikly díla, která lze charakterizovat jako "pop-abstrakci". Ve své následující práci se však opět obrátil k figuře a tváři. V roce 1970 měl autorskou výstavu v Nové síni v Praze, která byla jednou z posledních svobodných uměleckých událostí normalizačního Československa.

V roce 1987 se přidal k umělecké skupině 12/15 Pozdě, ale přece. Od 90. let působil na AVU v Praze, kde postoupil z pozice docenta na profesora a v roce 2002 se dokonce stal rektorem této instituce.