Břetislav Malý se v uměleckém vyjádření věnuje průzkumu malby, zejména barev a způsobu práce s nimi. Jeho práce není zaměřena na opakování abstraktních forem, ale spíše na zkoumání samotné malby a interakce barev na plátně. V jeho obrazech lze vidět reflexi filosofie jazyka, kde barvy tematizují barvy bez nutnosti slovní interpretace.

Zdánlivě se jeho práce může jevit jako jedno z mnoha forem abstraktního malířství, ale autor se věnuje samotnému aktu malby, zkoumá barevné interakce a způsoby jejich nanášení. Jeho tvorba nevyžaduje slovní interpretaci, ačkoli často odkazuje na filozofii jazyka a práci Ludwiga Wittgensteina.

Břetislav Malý rozrušuje tradiční vzájemnou závislost slova a obrazu. V jeho obrazech se nejedná o popis barvy v jazyce nebo jazyk v barvě; spíše jde o průzkum, který nepotřebuje interpretaci v jiném znakovém systému. Jeho malba potvrzuje Wittgensteinova slova: "O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet."

Percepce jeho obrazů nevyžaduje slovní dekódování, ale spíše pozorné a kontemplativní zkoumání ploch pláten, barevných interakcí a malířských vrstev. Jeho umělecké uvažování striktně odmítá tradiční narativní funkci malby a místo toho staví na samotném obraze. Barva na obrazech Břetislava Malého je chápána především jako fakticita – konstantní a zároveň proměnlivá ve vztazích a traktaci.