Bronz, 72,3, 73,8, 70 cm, datace 1994, značeno na patce každé z plastik Olbram Zoubek, Olbram Zoubek, O. ZOUBEK. 

Opatřeno certifikátem Nadačního fondu Kmentová Zoubek. 

Soubor tří bronzových figur Hynku! Viléme! Jarmilo! Olbrama Zoubka představuje charakteristickou ukázku autorova figurálního projevu, inspirovaného existenciální tematikou i literární předlohou Máchova Máje. Protáhlé, vertikálně akcentované postavy působí křehce a odhmotněně, jako by byly redukovány na samotnou podstatu lidské existence. Typická je Zoubkova práce s povrchem, který nese stopy modelace a dodává figurám vnitřní napětí i výrazovou naléhavost. Postavy nejsou individualizovanými portréty, ale obecnými archetypy, nesoucími emoce osamění, touhy a tragiky. Jejich vzájemná blízkost vytváří tichý dialog, v němž se propojuje lidský příběh s nadčasovým existenciálním rozměrem. Dílo tak představuje silnou, ztišenou výpověď, v níž se propojuje sochařská redukce s hlubokým humanistickým obsahem. Tvorba Olbrama Zoubka je poslední léta velice vyhledávaná a díla z ruky tohoto osobitého tvůrce dosahují nejen vysokých částek, ale také se stávají výtečnou investici.

Olbram Zoubek se narodil 21. dubna 1926 v Praze. Ačkoliv se původně snažil nastoupit na Akademii výtvarných umění v Praze, nebyl přijat, což ho vedlo k tomu, aby absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského. Nakonec v letech 1945–1952 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové pod vedením profesora Josefa Wagnera.

Zoubek se specializoval na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. Ve svém životě dosáhl mnoha významných úspěchů a stal se jedním z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století. Mezi jeho významné práce patří posmrtná maska Jana Palacha a Pomník obětem komunismu na Petříně. V letech 1974 až 1991 restauroval sgrafita na zámku v Litomyšli.

Byl aktivním členem v několika uměleckých skupinách a sdruženích. Kromě jiného se stal členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa, Nové skupiny a byl také členem Umělecké besedy.

V osobním životě si v roce 1951 vzal svou spolužačku, sochařku Evu Kmentovou, s níž měl dvě děti. Po smrti své první manželky v roce 1980 si vzal o rok později Marii Edlmanovou.

Zemřel 15. června 2017 v Praze. Jeho přínos v oblasti sochařství byl uznán mnoha oceněními, včetně státního vyznamenání Medailí Za zásluhy I. stupně v roce 1996. Jeho dílo bylo představeno na mnoha výstavách, z nichž jedna z největších se konala v letech 2013-2014 v Jízdárně Pražského hradu.