Olej na plátně, 46,5 x 55 cm, rámováno, signováno vpravo dole F. Eberl, obraz je uveden v el. verzi Katalogu Raissoné pod č. G740. 

Tato charakteristická práce pochází z tvorby českého malíře Františka Zdeňka Eberla, který našel svůj druhý domov v pulzující Paříži. Právě zde se soustředil na zobrazování lidí z okraje společnosti, a to například prostitutky, artisty, tuláky nebo rváče. Jeho díla jsou prodchnuta melancholickou náladou, ale zároveň i silným pocitem empatie a porozumění pro zobrazované postavy. Opíral se o pevný kresebný základ a citlivě vystihoval jak prostředí, tak psychologii svých modelů. V oblasti aktů často pracoval s modelkami z prostředí nevěstinců, které zachycoval bez idealizace, v jejich přirozeném kontextu. Tvář zobrazené ženy nese ozvuky modiglianiovského typu s výraznýma tmavýma očima, které působí až odtažitě, téměř nepřítomně. Figura je komponována v lehce nepřirozené, zkroucené pozici, což umocňuje napětí a vnitřní neklid výjevu. Pozornost diváka se soustřeďuje na střed těla, odkud se kompozice dále rozvíjí. Scéna je zasazena do uzavřeného, intimního prostoru, který může připomínat prostředí hodinových hotelů či zákoutí pařížských podniků, kde Eberl své modely často portrétoval. Dílo tak představuje přesvědčivou ukázku autorovy tvorby, jež zanechala výraznou stopu jak v českém, tak ve francouzském umění.

František Zdeněk Eberl se narodil 25. června 1888 v Praze.

Studoval na pražské akademii v letech 1903-1904. Rok poté pokračoval ve studiích v Mnichově, Amsterdamu a od roku 1912 v Paříži. Vystavoval i během války a v lednu roku 1915 prezentoval ve dvoře Národního domu na Smíchově soubor svých 50 obrazů ve prospěch vdov a sirotků po vojácích z války.

Zemřel 8. října 1962.