Olej na sololitové desce, 101 x 71 cm, rámováno, datace 1996 - 1997, signováno zezadu Slavík 96-7 a značeno číslem 48. 

Malíř Otakar Slavík patří k výrazným představitelům českého poválečného malířství a k nejvýznamnějším koloristům své generace. Pro jeho tvorbu je charakteristická práce s intenzivní barevností, expresivní malířskou vrstvou a stylizovanou figurou, která se postupně proměňovala směrem k abstraktnějšímu vyjádření. Nabízený obraz s názvem Tvář zachycuje lidský obličej v bezprostřední blízkosti, a tak vyplňuje téměř celou plochu obrazu. Autor jej skládá z výrazných barevných ploch v zářivých odstínech žluté, oranžové, červené, zelené a modré. Jednotlivé partie tváře jsou záměrně deformované a jejich obrysy se místy rozpouštějí v okolních barvách, kdy výrazné oči, červené tváře a široce naznačená ústa propůjčují obličeji téměř groteskní charakter. Slavík zde neusiluje o realistickou podobu portrétu, ale o zachycení výrazu prostřednictvím barvy a tvaru.

Otakar Slavík se narodil 18. prosince 1931 v Hrochově Týnci. Byl významný český malíř a kreslíř, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších koloristů v českém výtvarném umění.

Životní cesta umělce byla pestrá a plná významných momentů. Po studiích v keramické škole v Bechyni a sochařství v Hořicích se věnoval malbě a kresbě na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a později na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Jeho pedagogem byl Martin Salcman, který ho ovlivnil svou metodou výuky, kde klade důraz na zvážení vztahů mezi výtvarnými prvky. Slavík začínal s figurativním zobrazením, ale kolem poloviny 60. let přešel k abstraktnějšímu přístupu, kdy se v jeho díle objevily konstruktivní tendence. To vedlo k vytvoření obrazů, kde se barevné plochy skládaly do přesných struktur.

Po srpnové okupaci v roce 1968 se Slavík stal jedním z prvních signatářů Charty 77 a za své postoje byl postaven do nezáviděníhodné situace. Následovaly období nucené manuální práce a později emigrace do Rakouska v roce 1980, kde mu byl udělen politický azyl. V emigraci získal rakouské občanství a mohl se plně věnovat malbě a svým uměleckým zájmům.

Otakar Slavík zemřel 3. listopadu 2010 ve Vídni, kde strávil podstatnou část svého pozdějšího života.