Olej na plátně, 100 x 70,5 cm, rámováno, datace okolo 1905, signováno vpravo dole O. Bubeníček. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Mgr. Michaela Zachaře. 

 obraze Břízy se Ota Bubeníček soustřeďuje na jeden z nejvděčnějších motivů české krajiny, který mu umožnil rozvinout cit pro rytmus, světlo i barevnou stavbu obrazu. Štíhlé kmeny bříz vytvářejí výraznou vertikální osnovu celé kompozice a zároveň otevírají pohled do hloubky lesního prostoru. Jejich světlé plochy vystupují z temnější zeleně porostu a stávají se přirozeným světelným akcentem celého plátna. Datace okolo roku 1905 řadí dílo do raného období autorovy tvorby, kdy se Bubeníčkův krajinářský projev formoval v návaznosti na tradici české krajinomalby přelomu 19. a 20. století. Již zde je však patrná snaha překročit čistě popisné zachycení přírody a soustředit se více na atmosféru, barevný účinek a bezprostřednost malířského dojmu. Les není pojat jako uzavřený, statický prostor, ale jako živé prostředí, v němž světlo prostupuje mezi kmeny, rozbíjí plochy zeleně a proměňuje charakter jednotlivých partií. Bubeníček pracuje s uvolněným rukopisem a bohatě odstupňovanou škálou zelených, modravých, okrových a hnědých tónů. V popředí se malba více otevírá a rozehrává v drobných barevných dotecích, zatímco hlubší partie lesa zůstávají sevřenější a temnější. Tento kontrast podporuje prostorovou hloubku a zároveň dodává obrazu vnitřní rytmus. Velký formát plátna umocňuje monumentálnost vertikál a dává jinak intimnímu lesnímu motivu reprezentativní charakter. Břízy tak dobře ukazují okamžik, kdy se v Bubeníčkově tvorbě ještě ozývá pevná krajinářská tradice, ale současně se již prosazuje osobitější práce s barvou a světlem, která bude pro jeho další vývoj stále důležitější.

Ota Bubeníček se narodil 31. října 1871 v Uhříněvsi. Pocházel z umělecky založené rodiny řídícího učitele Josefa Bubeníčka a byl nejmladším z šesti dětí. Původně pracoval jako litograf v pražském Haasově grafickém závodě, ale v letech 1899–1904 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Během svého studia na Akademii byl ovlivněn dílem Julia Mařáka, ale měl možnost studovat u něj pouze jeden rok. Také čerpal z rad a tvorby profesorů Antonína Slavíčka a Rudolfa von Ottenfelda.

Bubeníčkova díla se většinou zaměřovala na českou krajinu. Jeho obrazy často zobrazovaly chalupy, stromy, rybníky a pole. Maloval v duchu realismu, s důrazem na neporušený charakter přírody a bohatou barevnost. Jeho díla z této doby slouží také jako dokumentární záznamy české krajiny. Bubeníček byl také vášnivým loutkářem; v roce 1914 se stal jedním ze zakladatelů Loutkového divadla Umělecké výchovy na Vinohradech, kde kromě herectví navrhoval dekorace k inscenacím.

První světová válka přerušila jeho uměleckou kariéru, kdy byl přidělen k restaurování poničených fresek a k znovuzřízení vnitřku kostela sv. Mikuláše v Praze. Po válce strávil nějaký čas na Slovensku, ale většinou maloval v Česku. V roce 1943, během druhé světové války, byl zatčen gestapem a vyslýchán.

Ota Bubeníček zemřel 10. září 1962 v Mladé Vožici. Jeho dílo a přínos k českému umění a loutkářství zůstává významným dodnes.