Olej na plátně, 70 x 92 cm, rámováno, datace 1931, signováno vlevo dole O. Blažíček. 

Publikováno: 

Naděžda Blažíčkova - Horová, Oldřich Blažíček, 2019, č. s. 442. 

Předjaří v Karlickém údolí stojí na jemném napětí mezi doznívající zimou a prvním nástupem vegetace. Oldřich Blažíček zde pracuje s krajinou, která ještě není plně probuzená, ale už v sobě nese zřetelné známky proměny. Právě tato mezní chvíle roku dává obrazu jeho zvláštní atmosféru. V popředí se rozvíjí skupina venkovských staveb a cest, které jsou zasazeny do zvlněného terénu údolí. Jejich šikmé střechy, světlé fasády a nepravidelné linie komunikací vytvářejí živý rytmus, jenž pokračuje dál do polí a svahů. Krajina není vystavěna monumentálně, ale spíše vrstevnatě, jako sled jednotlivých plánů, které se přirozeně otevírají směrem k horizontu. Barevnost je tlumená, založená na hnědých, šedozelených a okrových tónech, do nichž vstupují čerstvější zelené akcenty. Ty naznačují příchod jara a oživují jinak stále zemitý charakter scény. Blažíček pracuje se světlem citlivě a bez efektu. Místo dramatických kontrastů používá jemné rozdíly v tónu, které postupně modelují terén i jednotlivé stavby. Rok 1931 řadí obraz do vyzrálého období autorovy tvorby, kdy měl jeho krajinářský projev již jasně ustálenou podobu. Charakteristická je zde schopnost spojit přesné pozorování konkrétního místa s volnější malířskou stavbou, která ponechává prostor atmosféře a osobnímu prožitku krajiny.

Oldřich Blažíček se narodil 5. ledna 1887 ve Slavkovicích. V mládí žil v Rožné a v Bystřici a v roce 1904 se vyučil malířem pokojů v Bobrové. O rok později se přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako malířský dělník. Jeho akademická dráha začala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde studoval u profesorů Karla Vítězslava Maška, Jana Preislera a Jakuba Schikanedera. Později přešel na Akademii výtvarného umění a studoval pod vedením Hanuše Schweigera. V roce 1913 obdržel Hlávkovo stipendium, díky kterému cestoval do Itálie a Dalmácie.

Blažíček byl známý především jako krajinář, ale také jako malíř architektonických interiérů, zátiší a portrétů. V jeho tvorbě lze spatřit silný vztah k krajině Horácka, ale také zobrazení předjaří s tajícím sněhem nebo architektonických interiérů, jako jsou chrámové interiéry sv. Marka a svatovítské katedrály v Praze. Kromě malby se věnoval i figurálním kompozicím a zobrazoval různá prostředí, od dětských hřišť po cirkusová vystoupení.

V roce 1921 se stal profesorem kreslení a malby na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde vedl odborné školení učitelů až do uzavření českých vysokých škol německými okupanty za druhé světové války. Přesto jeho umělecká kariéra pokračovala.

Byl také členem Spolku výtvarných umělců Mánes a jeho díla byla oceněna na mezinárodních výstavách, včetně výstavy v Paříži v roce 1921 a výstav Carnegiho institutu ve Spojených státech.

Oldřich Blažíček zemřel 3. května 1953 v Praze.