Základní údaje
| Technika | Patinovaný bronz |
| Rozměr | 39 cm |
Popis
Patinovaný bronz, 39 cm, na patce značeno ŠALOUN, opatřeno kovoliteckou značkou Františka Anýže.
Plastika Salambo a Matho od Ladislava Šalouna náleží k mimořádně působivé linii jeho secesně-symbolistní tvorby. Šaloun zde opouští tradiční reprezentativnost figurálního sochařství a soustředí se na psychické a tělesné napětí dvou postav sevřených do jediného dramatického celku. Dílo bývá uváděno také pod názvem Vášeň, který velmi přesně vystihuje jeho expresivní charakter. Námět odkazuje k postavám Salambo a Matha z literárního okruhu Gustava Flauberta, avšak Šaloun neusiluje o ilustrativní převyprávění konkrétního příběhu. Literární motiv se mu stává východiskem pro obecnější téma touhy, vášně a fyzického splynutí. Dvě figury se do sebe zaklesávají v prudkém gestu, jejich těla se vzájemně překrývají, až téměř ztrácejí individuální hranice. Z různých pohledů se kompozice neustále proměňuje a divák postupně rozpoznává jednotlivé části těl vystupující z kompaktní hmoty. Zásadní je zde práce s povrchem, kdy modelace není uhlazená, ale je naopak živá a tak je patrný i samotný proces vzniku formy. Zvrásnění, prohlubně a nepravidelnosti zachycují světlo v rychle se měnících odlescích a zesilují dojem neklidu. Plastika vznikla v období, kdy Šalounovo dílo dosahovalo mimořádné výrazové intenzity. Právě kolem roku 1910 bývá v jeho tvorbě zdůrazňováno zesílení expresivní složky a současně je u menších plastik patrný vztah k dynamickému sochařskému pojetí Augusta Rodina. U Salambo a Matha je tato souvislost obzvláště patrná v otevřené modelaci, emocionálním vypětí a v představě figury jako živé, neustále se proměňující hmoty. Nabízená práce tak představuje mimořádně sugestivní ukázku Šalounova pojetí lidské figury, kdy nejde pouze o zobrazení milenecké dvojice, ale o plastické zachycení samotného stavu vášně, okamžiku, v němž se tělesnost, pohyb a emocionální vypětí spojují do jediného kompaktního tvaru.
O autorovi
Ladislav Šaloun, původně křtěný Ladislav Jan Křtitel, se narodil 1. srpna 1870 v Praze. Byl významným českým sochařem a malířem, zakladatelem moderního českého sochařství a klíčovou osobností období secese, naturalismu a realismu.
Šaloun pocházel z rodiny soukromého úředníka Floriana Šalouna a jeho manželky Marie. Měl mladšího bratra Fridricha. Jeho matka zemřela v roce 1887, a po jejím úmrtí se otec znovu oženil s Rosalií Jelínkovou.
V období let 1885–1889 studoval v Reynierově kreslířské škole a později se věnoval sochařství studiem u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Stylově byl ovlivněn Josefem Václavem Myslbekem, secesí a Augustem Rodinem.
Šaloun byl všestranným výtvarníkem a pedagogem. Vedle vlastní tvorby, která zahrnovala monumentální a komorní plastiku, se věnoval také průmyslovému designu, knižní grafice a malbě. Přátelil se s dalšími významnými umělci své doby, jako byli Stanislav Sucharda, František Bílek a Quido Kocian.
Externě působil jako pedagog na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Participoval na sochařských soutěžích a získal několik ocenění. Jeho nejznámějším dílem je sousoší Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. Další významné práce zahrnují památníky v Hořicích a Libáni.
Šalounovy práce jsou různorodé, ať už jde o styl, téma nebo použité materiály. Jeho díla jsou umístěna v muzejních institucích, a jeho sochařská pozůstalost je uložena v Národním muzeu v Praze. Šaloun byl jmenován národním umělcem v roce 1946 a krátce poté zemřel.



![[object Object]](https://cdn.livebid.cz/authors/15938.jpg?v=3)
