Olej, koláž, vosk, poštovní známky na plátně, 30 x 21 cm, rámováno, datace 1913, signováno vpravo dole Ant. Procházka 13. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. 

Z posudku PhDr Karla Srpa: 

Námět postavy, držící dopis, představoval pro Antonína Procházku velkou výzvu: nejen podat kubistickým způsobem lidské tělo, které se mu rozpadalo do mnoha diagonál a polokruhů, jež se vzájemně pronikaly, takže vznikal až dojem určitého připodobnění člověka ke stroji, jak to bylo v tehdejším umění časté, ale zároveň šlo o výjimečné znázornění obálky, která nebyla namalovaná, nýbrž její zadní strana byla přímo do obrazu vlepená. Toto lze považovat za jedinečný čin, který je v rámci kubismu mimořádně významný: postava drží v rukou skutečnou obálku, která na její tváři vyvolala určitý expresivní výraz, připomínající úlek či zděšení, úzkost, náležející k častým motivům tehdejšího výtvarného umění. Kosočtvercová hlava postavy je bílá, její geometrizované rysy vyjadřují černé linie a plochy. Procházka silně rozehrál motiv obálky, nejenže na ní vlepil dvě skutečné známky, které napovídají, že dopis přišel z Francie (šlo o známku typu Sage používanou do první světové války, razítko z roku 1913 - tvar používaný 1910-1914, mohl by to být Poštovní úřad Orléans), mezi které umístil Procházka pečetící razítko. Aby pokračoval ve způsobu psaní dopisů, vepsal pod horní okraj svoji signaturu s datací obrazu, takže vyvolával dojem, že by mohl být spíše odesílatel než příjemce dopisu. Vytvořil tak jedinečný vztah, předjímající pozdější obrazové básně Devětsilu. Spojení silně kubizované postavy a pravé, vlepené obálky z obrazu dělá jedno z nejoriginálnějších děl tzv. českého kubismu, které jeho poznání zřetelně obohacuje, propojuje totiž koláž a olejový obraz zcela originálním způsobem, jenž z Dopisu z Paříže činí nejen důležitou výtvarnou událost, ale i historicky cenné dílo, které nemělo v dobovém českém malířství obdoby. Antonín Procházka se v roce 1913 účastnil jako člen Skupiny výtvarných umělců několika výstav v Německu. Lze předpokládat, že se obraz dostal do majetku některé z pořádajících institucí. Na jaře proběhla výstava Skupiny výtvarných umělců v Goltzově salonu v Mnichově (5. 4. – 16. 4. 1913), na podzim dvě výstavy v Berlíně (Galerie Herwartha Waldena, 20. 9. – 1. 12. 1913; Erster deutscher Herbstalon, 20. 9. – 30. 11. 1913; u Waldena Procházka vystavil pod kat. číslem 66 obraz Der Leser, který tehdy nabízel za 120 marek, jehož název napovídá, že Procházka se obdobnými motivy zabýval, stejně jako Emil Filla). Důležité jsou informace, které obsahuje zadní strana obrazu: nachází se zde jednak kulatý štítek rámařství Antonína Šponara, které v roce 1913 mělo velké inzeráty v katalogu výstavy Skupiny výtvarných umělců, jejímž byl Procházka členem, jednak obdélný štítek firmy Amsler&Ruthard, Behrenstrasse 29a, která se dlouhodobě zabývala obchodem s uměním. Bílý štítek uprostřed, ve kterém je psacím strojem i název obrazu, má označení „Eigentum der „Firma““, tedy označení, že dílo s velkou pravděpodobností patřilo „firmě“, která je uvedena na štítku. Máme před sebou ojedinělé dílo, které významně obohacuje poznání českého moderního umění před prvou světovou válkou.

Antonín Procházka se narodil 5. června 1882 ve Vážanech v okrese Vyškov a zemřel 9. června 1945 v Brně. Byl významný český malíř, grafik a ilustrátor. Po absolvování gymnázia v Kroměříži v roce 1901 se vydal do Prahy, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole a následně na Akademii výtvarných umění pod vedením renomovaných umělců jako byli Vlaho Bukovac, Hanuš Schwaiger a Max Švabinský.

V prvním desetiletí 20. století se aktivně zapojil do uměleckého života hlavního města. Byl členem avantgardní skupiny Osma, s níž se účastnil obou výstav v letech 1907 a 1908. Dále byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, kde působil v letech 1907–1911 a znovu v letech 1923–1929. Jeho touha po nových zkušenostech a inspiracích ho vedla k cestám po Evropě, a během jedné z nich, v Německu, potkal malířku Linku Scheithauerovou. Po návratu do vlasti v roce 1908 si ji vzal za ženu. V roce 1911 se stal členem Skupiny výtvarných umělců. Od roku 1924 žili manželé v Brně, kde Procházka začal učit kreslení na dívčím gymnáziu.

Procházkova tvorba byla v počátcích silně ovlivněna expresionismem, zejména dílem Edvarda Muncha. Postupem času se však jeho styl vyvíjel směrem ke kubismu. Po roce 1925 se od kubismu odvrátil a začal se věnovat své osobní interpretaci novoklasicismu. Během své kariéry vytvořil více než 140 maleb, mnohdy velmi monumentálních rozměrů. Jako příklad lze uvést jeho dílo pro brněnskou právnickou fakultu s názvem "Prométheus přináší lidstvu oheň" z roku 1938, které zaujímá plochu celkem 80 m². Kromě malby se věnoval i plastice, vytvořil řadu drobnějších soch, návrhů a modelů, včetně série bronzových jezdeckých soch prezidenta T.G.Masaryka.

V roce 1946 byl posmrtně jmenován národním umělcem. Jako pocta jeho přínosu českému výtvarnému umění je po něm pojmenována ulice v Brně-Pisárkách.