Akvarel a tužka na kartonu, 20 x 10 cm, datace – desátá léta 20. století, signováno vpravo dole Ant. Procházka, zezadu opatřeno přípisem.

Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Karel Srp. 

V Hlavě Antonína Procházky se lidská tvář mění v prostor pro výrazně moderní výtvarné uvažování. Místo popisného portrétu autor pracuje s rozložením formy do linií, ploch a vzájemně se překrývajících geometrických struktur, které ukazují jeho intenzivní zájem o kubistickou analýzu tvaru. Akvarel a tužka umožňují Procházkovi pracovat lehce, téměř studijně. Jemné růžové, šedomodré a hnědavé tóny jsou vedeny v průsvitných vrstvách, zatímco kresba určuje základní konstrukci obličeje. Jednotlivé části hlavy se místy rozpojují a znovu skládají do nové obrazové logiky, v níž není podstatná anatomická přesnost, ale vztah mezi linií, plochou a rytmem. Zařazení do desátých let 20. století je pro dílo zásadní. Právě tehdy se Procházka pohyboval v bezprostředním kontaktu s nejprogresivnějšími tendencemi českého moderního umění a rozvíjel osobitý vztah ke kubismu. Tato kresba působí jako soustředěný záznam hledání nové formy, v němž se figurální motiv stává nositelem čistě výtvarného experimentu. Navzdory drobnému formátu má práce výraznou vnitřní energii a dobře ukazuje Procházkovu schopnost propojit konstrukci s lehkostí kresby a jemnou barevností.

Antonín Procházka se narodil 5. června 1882 ve Vážanech v okrese Vyškov a zemřel 9. června 1945 v Brně. Byl významný český malíř, grafik a ilustrátor. Po absolvování gymnázia v Kroměříži v roce 1901 se vydal do Prahy, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole a následně na Akademii výtvarných umění pod vedením renomovaných umělců jako byli Vlaho Bukovac, Hanuš Schwaiger a Max Švabinský.

V prvním desetiletí 20. století se aktivně zapojil do uměleckého života hlavního města. Byl členem avantgardní skupiny Osma, s níž se účastnil obou výstav v letech 1907 a 1908. Dále byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, kde působil v letech 1907–1911 a znovu v letech 1923–1929. Jeho touha po nových zkušenostech a inspiracích ho vedla k cestám po Evropě, a během jedné z nich, v Německu, potkal malířku Linku Scheithauerovou. Po návratu do vlasti v roce 1908 si ji vzal za ženu. V roce 1911 se stal členem Skupiny výtvarných umělců. Od roku 1924 žili manželé v Brně, kde Procházka začal učit kreslení na dívčím gymnáziu.

Procházkova tvorba byla v počátcích silně ovlivněna expresionismem, zejména dílem Edvarda Muncha. Postupem času se však jeho styl vyvíjel směrem ke kubismu. Po roce 1925 se od kubismu odvrátil a začal se věnovat své osobní interpretaci novoklasicismu. Během své kariéry vytvořil více než 140 maleb, mnohdy velmi monumentálních rozměrů. Jako příklad lze uvést jeho dílo pro brněnskou právnickou fakultu s názvem "Prométheus přináší lidstvu oheň" z roku 1938, které zaujímá plochu celkem 80 m². Kromě malby se věnoval i plastice, vytvořil řadu drobnějších soch, návrhů a modelů, včetně série bronzových jezdeckých soch prezidenta T.G.Masaryka.

V roce 1946 byl posmrtně jmenován národním umělcem. Jako pocta jeho přínosu českému výtvarnému umění je po něm pojmenována ulice v Brně-Pisárkách.