Pastel na papíře, 250 x 335 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1928 – 1935, signováno vlevo dole Josef Čapek 1928 – 1935. 

Opatřeno korespondencí původního majitele.

V pastelové kompozici Západ slunce (Před chalupou) spojuje Josef Čapek jednoduchost dětského světa s promyšlenou výstavbou obrazu. Dvojice drobných postav před venkovským stavením, sluneční kotouč a několik úsporných krajinných znaků vytvářejí scénu, která působí spíše jako vzpomínka než jako popis konkrétní skutečnosti. Architektura i figury jsou redukovány na základní tvary a podány s typickou prostotou. Čapek vědomě opouští akademickou přesnost proporcí a perspektivy a hledá výraz, který je bezprostřednější, elementárnější a emocionálně účinnější. Zdánlivě naivní podoba obrazu je přitom výsledkem pevně vystavěné kompozice. Důležitou roli hraje technika pastelu. Hnědé, růžové, modré a zelené tóny jsou vedeny měkce a místy nechávají výrazně promlouvat samotný papír. Barevné akcenty na oděvech dětí vystupují z tlumeného prostředí a přirozeně soustřeďují pozornost. Motiv dětí a venkovského prostředí souvisí s obdobím, kdy Čapek hledal v každodenních situacích elementární lidskost a přirozenost. Také zapadající slunce zde funguje jako jednoduchý znak uzavírajícího se dne. Dílo tak ukazuje jednu z nejcitlivějších poloh autorovy tvorby, v níž se úspornost prostředků propojuje s lyrickou náladou a výraznou emocionální silou.

Josef Čapek, narozený 23. března 1887 v Hronově, byl význačným českým malířem, grafikem, knižním ilustrátorem a spisovatelem první poloviny 20. století. Zemřel v dubnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Byl starším bratrem Karla Čapka, významného českého spisovatele.

Po absolvování střední školy v roce 1903 se Josef Čapek rozhodl pracovat jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera. Ovšem jeho vášeň pro umění ho přivedla do Prahy, kde začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole. Zde se také setkal se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou.

V roce 1910 se vydal s Karlem do Paříže, kde navštěvoval Colarossiho akademii a kde oba bratři společně začali psát první verzi dramatu "Loupežník". Po návratu do Prahy se zapojili do bouřlivých debat mezi umělci. V důsledku toho opustili spolek Mánes a stali se zakládajícími členy nové Skupiny výtvarných umělců.

Josef Čapek byl zpočátku ovlivněn pocézannovskou francouzskou malbou, ale brzy začal experimentovat s kubismem. Jeho díla se vyznačují silným emotivním nábojem a na přelomu války vytvořil několik cyklů symbolizujících válku. Velmi ho inspirovaly dětské motivy a krajinářství. Jako jevištní výtvarník spolupracoval s mnoha významnými divadly, včetně Národního divadla v Praze, Státního divadla v Brně a Městského divadla na Vinohradech.

Tento talentovaný umělec zanechal trvalý otisk v českém umění, a i přes tragický závěr svého života zůstává jeho odkaz nezapomenutelným.