Olej, karton na překližce, 27 x 34,5 cm, rámováno, datace 1939, signováno vpravo nahoře Zrzavý 39. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Přestože obraz Jana Zrzavého nemá na druhé straně výstavní razítko, jež by dokládalo, že byl zastoupen na jeho zimní samostatné výstavě, která proběhla v Alšově síni Umělecké besedy (3. 12. – 30. 12. 1939), patří do souboru obrazů z Českomoravské vysočiny, jimž se v letech 1938-1940 soustavně věnoval, jak ukazují i názvy obcí, ve kterých nalezl své náměty jako Mozolov, Česká Bělá, Jedouchov, Lipnice, Krucemburk, Krásná Hora, Babice, Čekánov, Krátká Ves. Zrzavý měl smysl pro výběr jednotlivých míst, které mu částečně nahradily Bretaň. Tento obraz rozvinul působivým obloukem cesty, která člení motiv na popředí, plné typických venkovských stavení, a pozadí s mírně zvlněným kopcem. Do geometrizujících těles venkovských stavení, jimž věnoval autor zvýšenou pozornost (viz pojetí střechy či odstínění omítky na bílou a šedou), vnášejí uvolnění přírodní motivy červených květů, rostoucích za plotem kolem prkenné kůlny. Zrzavý měl smysl pro detail, pro nahodilé venkovské rozložení kamenů u cesty, pro velmi zjednodušenou pumpu, pro stromy, rostoucí za domem. Vytvořil vnitřně bohaté dílo, které uchvacuje svým dokonalým malířským provedením, vyznačujícím se důmyslným střídáním rukopisu, který vyvrcholil v jeho až gestickém vyškrabávání, použitém pro charakterizování korun stromů. Cesta, pojatá téměř munchovsky jako symbol toku života, jako plynutí času, kontrastuje se statickým stavením. Stačí se podívat na zvlněný terén, mírně porostlý travou, na němž jsou rozložené oblé, osamělé kameny, aby bylo zřejmé, jak měl Zrzavý jeho motivy odpozorované, dokonce tak, že i na tomto drobném formátu v něm naznačil cestičky. Jelikož na obraze není přítomný náznak stínu, lze se domnívat, že slunce osvětluje celou scénu přímo, jak ostatně naznačuje modrá, silně zhuštěná obloha, vytvářející živé pozadí k smyslově bohaté scéně. Přestože se nepodařilo zjistit přesný název obrazu, lze o něm říci, že je výraznou syntézou většiny Zrzavého motivů, s nimiž mezi tehdejšími sběrateli slavil velké úspěchy.

Jan Zrzavý se narodil 5. listopadu 1890 v obci Vadín, která se nyní nazývá Okrouhlice. Jeho rodiče byli řídícím učitelem Janem Zrzavým a učitelkou Vilemínou, rozenou Kaizlovou. Jan byl šestým dítětem v rodině, měl pět starších sourozenců a ještě dva mladší.

Jeho studijní cesta byla pestrá. Navštěvoval několik škol, včetně gymnázia v Havlíčkově Brodě, měšťanské školy v Kutné Hoře a Přibyslavi, a stavební průmyslovku v Brně v roce 1905. Kvůli vážnému onemocnění však neměl perspektivu dlouhého života a otec mu povolil studia malířství. Jan Zrzavý se v roce 1906 pokusil o přijetí na Akademii výtvarných umění v Praze, ale neuspěl. Nakonec studoval na soukromých malířských školách, včetně školy Karla Reisnera, školy Vladimíra (Františka) Županského a ateliéru Františka Ženíška. V letech 1907-1909 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Dítěte, ale byl vyloučen.

Jan Zrzavý byl významnou postavou českého výtvarného umění a představitelem avantgardy začátkem 20. století. Byl známý svými pracemi v oblasti malby, grafiky a ilustrace. Jeho umělecký styl byl ovlivněn hnutím Jugendstil, německým secesním protějškem. Zrzavý se proslavil zejména svými barevnými dřevořezy, zobrazujícími především ptáky, a hlubotisky aktů a erotických ex libris. Také se věnoval scénografii a spolupracoval s Národním divadlem v Praze.

Jan Zrzavý zemřel 12. října 1977 v Praze. Je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku, kde se nachází i jeho Pamětní síň.