Nabízené dílo je připsáno významné české malířce Květě Válové, jejíž tvorba je neodmyslitelně spjata s expresivní figurální stylizací a silným emocionálním nábojem. Obraz zachycuje opakující se motiv ženských tváří, komponovaných do rytmizovaného celku, který působí téměř jako vizuální chorál.

Typická je zde autorčina práce s redukovanou barevností, důrazem na tvarovou zkratku a výraznou linii. Tváře působí introspektivně až meditativně, přičemž jednotný výraz a repetice motivu umocňují celkovou atmosféru díla. Kompozice navozuje pocit kolektivní identity i určité existenciální naléhavosti, což je pro tvorbu Květy Válové charakteristické.

Dílo je vhodné pro sběratele českého poválečného umění, zejména pro milovníky expresivní figurace a silného výtvarného výrazu.

Květa Válová byla česká malířka, narozena 13. prosince 1922 v Kladně. Studovala v letech 1945 až 1951 na vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Emila Filly. Spolu se svou sestrou Jitkou byla členkou skupiny Trasa od roku 1957.

První výstavu měly obě sestry v roce 1958 v Domě osvěty v Kladně, a od té doby se představily na několika desítkách samostatných výstav. Jejich významné výstavy zahrnovaly společnou prezentaci v Galerii výtvarného umění v Chebu, v Karlových Varech a v Roudnici nad Labem v roce 1983. Retrospektivní výstava proběhla ve Středočeské galerii v Praze, ve Státní galerii ve Zlíně a v Západočeské galerii v Plzni v roce 1993. Velká souborná výstava se konala v roce 2000 ve Veletržním paláci v Praze.

Květa Válová se věnovala figurální kompozici, přičemž postavu člověka chápala jako "kus zvrásněné lávy" s napětím, žárem a eruptivností živlů. V 60. letech se také věnovala strukturální malbě, do které včleňovala nejen jednotlivé postavy, ale i celé zástupy. Její tvorba byla zařazena k výtvarnému proudu nové figurace.

Zemřela 6. září 1998 také v Kladně.