K dílu přiložen odborný posudek od autora monografie Prof. PhDr. Romana Prahla, dále přiložen kompletní restaurátorský průzkum od ak. mal. Martina Martana.

Působivá krajinomalba od Antonína Chittussiho zachycuje tichý, meditativní okamžik v přírodě, kdy se krajina noří do teplého světla zapadajícího slunce. Silueta stromu a tmavé hmoty porostu kontrastují se zářivým nebem, jehož zlatavé a okrové tóny se odrážejí na klidné hladině vody.

Chittussi zde uplatňuje svůj charakteristický smysl pro světlo a atmosféru, inspirovaný pobytem ve Francii a kontaktem s barbizonskou školou. Kompozice je redukovaná, avšak mimořádně účinná – pracuje s kontrastem světla a stínu, jednoduchými tvary a silnou náladou okamžiku.

Barevnost je vystavěna na dialogu temných siluet a zářícího horizontu, což dodává dílu výraznou hloubku a emotivní sílu. Obraz nepůsobí popisně, ale spíše evokativně – zachycuje dojem, atmosféru a pomíjivost světla.

Dílo velkého formátu, navíc vystavované, představuje atraktivní sběratelskou příležitost a kvalitní ukázku autorovy krajinářské tvorby s mezinárodním přesahem. 

Antonín Chittussi byl významný český krajinář přelomu 19. a 20. století. Narodil se 1. prosince 1847 v Ronově nad Doubravou a zemřel 1. května 1891 v Praze. Jeho tvorba prošla značným vývojem od historické malby, portrétů a žánrových námětů až k plenérovému krajinářství.

Chittussi studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, ale později opustil akademické prostředí a pokračoval ve studiu na uměleckých školách v Mnichově a Vídni. Během svých studijních let se nechal inspirovat různými uměleckými proudy, včetně barbizonské školy.

Roku 1879 se přestěhoval do Paříže, kde našel inspiraci a začal rozvíjet svůj charakteristický styl. Jeho tvorba spojila prvky českého a francouzského krajinářství, ačkoli se také občas dotýkala impresionismu. Byl fascinován motivy z barbizonského lesa, Železných hor a jihočeských rybníků.

Chittussi se věnoval plenérovému krajinářství a zúčastnil se i prestižního Salonu v Paříži, kde měl úspěch. Jeho práce získávaly pozornost a uznání nejen v zahraničí, ale také v Českých zemích.

V roce 1885 se konala jeho první souborná výstava v Praze, na které prezentoval své dílo veřejnosti. Antonín Chittussi zanechal důležitou stopu v českém umění přelomu století svou inovativní a inspirativní krajinářskou tvorbou, která spojovala různé umělecké vlivy a styly.