Základní údaje
| rok díla | 1933 |
| technika | Olej / plátno |
Popis
Rozměrná olejomalba významné české malířky Julie Winterové-Mezerové z roku 1933 představuje působivé propojení figurální malby a květinového zátiší. Výrazná kompozice zachycuje bohatou kytici zářivě žlutých květů ve skleněné váze, umístěnou na bíle prostřeném stole. V levé části obrazu se odehrává živá figurální scéna s tančícími dětmi, jejichž spontánní pohyb a rozevlátá gesta vytvářejí zajímavý kontrast ke klidněji pojatému květinovému zátiší.
Dílo vyniká uvolněným, expresivním malířským rukopisem, energickými tahy štětce a bohatou barevností. Zářivé žluté tóny květů kontrastují s jemnými zelenými, okrovými a šedavými odstíny pozadí, zatímco dynamická figurální scéna dodává kompozici osobitou živost a rytmus. Autorka zde s mimořádnou lehkostí propojuje dva odlišné náměty do harmonického celku, v němž se snoubí dekorativnost, pohyb a radostná atmosféra.
Obraz představuje charakteristickou ukázku vyzrálého malířského projevu Julie Winterové-Mezerové, jejíž tvorba zaujímá významné místo v českém moderním umění první poloviny 20. století.
Mimořádnou předností díla je jeho provenience. Obraz pochází přímo z pozůstalosti malířky Julie Winterové-Mezerové a byl získán od rodiny autorky. Tento původ představuje významnou součást jeho historické a sběratelské hodnoty.
Technika: Olej na plátně
Rozměry: 89 × 116 cm
Signatura: Vpravo dole „Mezerová 33“
Datace: 1933
Provenience: Pozůstalost malířky Julie Winterové-Mezerové, přímo z rodiny autorky.
Rámování: Zlacený rám
O autorovi
Julie Winterová-Mezerová se narodila 28. února 1893 v Úpici. Dětství prožila v rodině textilního úředníka Františka Wintera a Marie, která pocházela z rodiny úpického perníkáře Kristiána Prouzy. Studovala na Dívčím lyceu v Hradci Králové v letech 1907–1910 a následně pokračovala ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze ve všeobecné škole kreslení u Josefa Schussera v letech 1910–1914.
Po absolvování školy získala místo učitelky na Holešovickém dívčím ústavu a dalších dívčích školách. Roku 1919 se provdala za Aloise Mezeru, významného funkcionalistického architekta. Spolu podnikli první cestu do Paříže v roce 1923, kde její tvorba začala sklízet větší ohlas než doma. Roku 1921 stála u zrodu Kruhu výtvarných umělkyň, kde aktivně působila až do roku 1953.
Julie Winterová-Mezerová vystavovala v Paříži na Podzimních salónech, Salonu des Indépendants, Salonu des Tuileries a dalších. Měla samostatné výstavy nejen v Paříži, ale také ve Vídni, Nice, Moskvě, Bělehradě, Záhřebu, Sofii a Buenos Aires. Po návratu domů v roce 1935 se účastnila výstavy českého malířství v Galerii Jeu de Paume v Paříži.
Po druhé světové válce a únorovém převratu v roce 1948 ztratila možnost cestovat do zahraničí. Po smrti rodičů a manžela (1945) a po únorovém převratu roku 1948 se více věnovala tvorbě doma. Žila trvale v Úpici, kde zemřela 2. května 1980.