Atmosférická olejomalba významného českého krajináře Ferdinanda Engelmüllera, žáka profesora Julia Mařáka na pražské Akademii výtvarných umění a jednoho ze zakládajících členů spolku Mánes. Dílo zachycuje tiché lesní zákoutí na rozhraní zimy a nastupujícího jara, kdy tající sníh odhaluje tmavou půdu a mezi holými kmeny stromů protéká úzký lesní potok. Kompozice vyniká citlivým zachycením melancholické atmosféry probouzející se přírody. V popředí se vine klikatící se vodní tok, jehož tmavá hladina odráží tlumené světlo zimního dne. Holé kmeny listnatých stromů vytvářejí jemný rytmus vertikálních linií, zatímco vzdálenější partie lesa se postupně rozplývají v měkkém oparu. Zbytky sněhové pokrývky a jemné odstíny hnědé, šedé, okrové a zelenavé barvy podtrhují klidnou náladu krajiny. Malba se vyznačuje uvolněným, místy pastózním rukopisem, jemnou světelnou modelací a vytříbeným smyslem pro atmosféru. Engelmüller zde uplatňuje svůj osobitý lyrický přístup ke krajinomalbě, v němž se realistické pozorování přírody prolíná s romanticky laděnou náladovostí. Ferdinand Engelmüller patřil k výrazným představitelům české krajinomalby přelomu 19. a 20. století. Jeho tvorba se soustředila především na melancholické přírodní scenérie, opuštěné parky, lesní zákoutí a proměny krajiny v jednotlivých ročních obdobích. Jeho díla jsou ceněna zejména pro schopnost zachytit světelnou atmosféru a poetiku české přírody. Obraz je zasazen do bohatě profilovaného, dekorativně zdobeného zlaceného rámu, který podtrhuje jeho dobový charakter. Technika: Olej na plátně Rozměry: 32 × 40 cm Signatura: Vpravo dole „F. Engelmüller“ Rámování: Bohatě zdobený zlacený rám