Lyricky laděná portrétní studie zachycuje levý profil mladé ženy s hlavou zahalenou do světlého splývavého šátku. Kompozice staví na jemné, klasické modelaci obličejových rysů a ztišeném, hloubavém výrazu tváře. Malířský projev nese znaky poučeného realismu s uvolněnými tahy štětce, které dávají vyniknout struktuře tkaniny i měkkým přechodům světla a stínu na pokožce. Tlumený, harmonický kolorit kombinuje krémové a bělavé tóny šátku s jemnou růžoví lící a neutrálním okrovo-šedým pozadím.

Obraz je adjustován v masivním dřevěném profilovaném rámu s vnitřní zlaceným lemem. V pravém dolním rohu (v textu zadání chybně uvedeno LD) se nachází zřetelná, autentická autorská signatura „J. WINTEROVÁ“. Malba na pevné lepence je ve velmi dobrém, čistém stavu, olejové vrstvy jsou plně stabilní bez stop poškození a pigmenty si uchovávají svou původní jemnou tonalitu.

Julie Winterová-Mezerová se narodila 28. února 1893 v Úpici. Dětství prožila v rodině textilního úředníka Františka Wintera a Marie, která pocházela z rodiny úpického perníkáře Kristiána Prouzy. Studovala na Dívčím lyceu v Hradci Králové v letech 1907–1910 a následně pokračovala ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze ve všeobecné škole kreslení u Josefa Schussera v letech 1910–1914.

Po absolvování školy získala místo učitelky na Holešovickém dívčím ústavu a dalších dívčích školách. Roku 1919 se provdala za Aloise Mezeru, významného funkcionalistického architekta. Spolu podnikli první cestu do Paříže v roce 1923, kde její tvorba začala sklízet větší ohlas než doma. Roku 1921 stála u zrodu Kruhu výtvarných umělkyň, kde aktivně působila až do roku 1953.

Julie Winterová-Mezerová vystavovala v Paříži na Podzimních salónech, Salonu des Indépendants, Salonu des Tuileries a dalších. Měla samostatné výstavy nejen v Paříži, ale také ve Vídni, Nice, Moskvě, Bělehradě, Záhřebu, Sofii a Buenos Aires. Po návratu domů v roce 1935 se účastnila výstavy českého malířství v Galerii Jeu de Paume v Paříži.

Po druhé světové válce a únorovém převratu v roce 1948 ztratila možnost cestovat do zahraničí. Po smrti rodičů a manžela (1945) a po únorovém převratu roku 1948 se více věnovala tvorbě doma. Žila trvale v Úpici, kde zemřela 2. května 1980.