expertiza PhDr. R. Michalová, Ph.D.; vzadu č. 43 Art Contemporain 2 Decembre 2020; vzadu štítek “Galerie Paul Faschetti, Paris“, štítek “Galerie Antoine Laurentin, Paris“; vystaveno: “Joseph Sima, Visions du monde retrouvé“, Musée de l´Hospice Saint-Roch, Issoudun, 2015, reprodukováno kat. č. 38, str. 59; rámováno, pasparta, pod sklem

Z expertizy PhDr. R. Michalové, Ph.D.:
Přiložené dílo “Bez názvu (Krajina)“ je výtvarně noblesní ukázkou Šímovy pozdější krajinomalby, hraničící s lyrickou abstrakcí, v delikátní kombinované technice akvarelu, kvaše a pastelu na ručním papíře.
Koncem padesátých a v první polovině šedesátých let dospěl Josef Šíma k jedinečné syntéze, vyznačující se zvláštní produchovnělostí, výrazovou oproštěností a zvnitřnělou světelností, upomínající na pozdní období tvorby starých mistrů: Tiziana, Tintoretta či Rembrandta. Odpoutal se od “rozptylujícího hluku světa“ a ztvárňoval mentální krajiny vnitřního zření, krajiny duše, do nichž vtělil svou novou vizi jednoty univerza, k níž směřoval po celý život.

Josef Šíma, často známý i jako Joseph Sima (19. března 1891, Jaroměř – 24. července 1971, Paříž), byl významným českým malířem evropského moderního malířství. I když v Paříži prožil téměř 50 let, s Českem si udržoval pevný vztah. Byl blízko k surrealismu, ale zaměřoval se více na symbolický rozměr obrazu. Ve svém pozdním období vytvořil světelné abstraktní obrazy, které jsou často srovnávány s díly Marka Rothka.

Narodil se v rodině výtvarníků v Jaroměři. Jeho dědeček byl sochař a kameník, zatímco otec učil kreslení na řemeslnické škole a měl zálibu v národopisu. Po maturitě v roce 1909 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později na Akademii výtvarných umění v Praze. Přestože jeho zájem o výtvarné umění byl silný, krátce studoval i pozemní stavitelství na brněnské technice, což bylo inspirováno jeho zájmem o technický pokrok a literaturu Julese Verna.

Jeho vzdělání však bylo přerušeno první světovou válkou. Sloužil v Haliči, kde byl zraněn, a později byl převelen na italskou frontu. Po válce se vrátil do Brna, kde se zapojil do místního kulturního života a spoluzakládal Klub výtvarných umělců Aleš. V Brně se také připojil k umělecké skupině Devětsil.

V roce 1920 Šíma odešel do Francie, kde zpočátku pracoval jako kreslič vitráží. Po krátkém období v Baskicku se přestěhoval do Paříže, kde se setkal s mnoha význačnými osobnostmi uměleckého světa. Oženil se s Louise-Denise Germainovou a začal se věnovat kreslení a malbě. Získal inspiraci od francouzských básníků, s nimiž často spolupracoval na různých projektech.

I když žil ve Francii, Šíma nikdy neztratil kontakt s Českem. Udržoval vztahy s českými umělci a často se účastnil uměleckých výstav v Československu. Během druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti ve Francii. Po válce se stal poradcem pro kulturní záležitosti na československém velvyslanectví v Paříži.