Sylva Lacinová-Jílková byla významnou českou sochařkou druhé poloviny 20. století, narodila se v roce 1923 v Brně. Svým talentem a pracovním nasazením se stala jednou z předních postav v českém sochařství té doby a překonala předsudky spojené s tím, že monumentální sochařství je vyhrazeno pouze mužům. Její tvorba zahrnuje přes šedesát monumentálních sochařských realizací, které lze najít ve veřejném prostoru Brna a dalších měst na Moravě.

Během svých dvaceti let studovala Sylva Lacinová-Jílková modelování na Střední škole umění v Brně a navštěvovala soukromé hodiny u sochaře Františka Hořavy. Během druhé světové války vyučovala na Škole umění ve Zlíně, kde se seznámila s významnými umělci, a následně studovala na Akademii výtvarných umění v Praze u Karla Pokorného.

Po návratu do Brna se stala aktivní členkou kulturního a uměleckého společenství. Spolupracovala s bratrem architektem Luborem Lacinou, který ji podporoval při veřejných zakázkách. Její práce zahrnovaly portrétní pamětní desky, ale brzy se začala věnovat i monumentálním sochám pro veřejné prostory. Spolupracovala s architekty na projektech sídliště Lesná a dalších.

Během 60. let, kdy byl umělcům umožněn větší umělecký volný prostor, se Sylva Lacinová-Jílková věnovala studiím a cestovala po Evropě a Spojených státech. V sedmdesátých letech začala hojně využívat plasticky tvarovaný tepaný měděný plech, což jí umožnilo zdůraznit monumentální tvarosloví a pracovat s prolamovanými plochami.

Sylva Lacinová-Jílková se často vracela k figurálním a florálním plastikám, což je patrné ve veřejných prostorech Brna, například na sídlišti Lesná. Její sochy jsou charakterizovány lámanými plochami s průhledy a harmonickým kontrastem mezi objemem a prázdnem, jemnými detaily a hrubým povrchem.

Po roce 1970 byla omezena politickým diktátem, až do roku 1983 jí bylo zakázáno vystavovat na samostatných výstavách. Nicméně i nadále pracovala a přispívala k českému sochařství. Obdržela několik ocenění za svou práci, včetně Ceny osvobození města Brna a čestného uznání k výročím osvobození Československa.

Sylva Lacinová-Jílková zemřela v roce 1996, ale její dílo zůstává jako významný příspěvek k českému sochařství, zejména ve veřejném prostoru.