Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, se narodil 17. září 1873 v Kroměříži.

Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval do roku 1896. Ve stejném období tvořil symbolismem inspirovaná díla jako Splynutí duší (1896) nebo triptych Touha – Pocit blaženosti – Rozkoš (1896). Grafické techniky se naučil později u Julia Mařáka a rytce Eduarda Karla. Po návratu do Prahy se začal více věnovat olejomalbě a vytvořil obrazy zachycující krajinu a přírodu v okolí vesničky Kozlov u České Třebové. Ve vestibulu Zemské banky na Příkopech namaloval dvě velké kompozice s motivem české země a blahobytu. Významné místo v jeho tvorbě zaujímala grafika, a v roku 1910–1927 byl profesorem grafiky na Akademii.

Zemřel 10. února 1962 v Praze.