Jan Dědina byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech a autor spisů o umělcích. Narodil se 1. září 1870 ve Strakách na statku č. 3 v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny. Svá výtvarná studia absolvoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíška, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka.

Po ukončení studií byl nucen narukovat do rakouské armády, ale dezertoval do Francie. V Paříži se usadil a začal rozvíjet svou uměleckou kariéru. Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období Belle époque a secese. Účastnil se pařížských Salonů a spolupracoval s významnými umělci, jako byli Albert Besnard, Luďek Marold, Alphonse Mucha a Auguste Rodin.

V roce 1909 se vrátil do Čech po patnácti letech na základě amnestie. Usadil se v Praze–Bubenči, kde žil s rodinou. Jeho umělecká tvorba se nyní zaměřovala na národněobrozeneckou tematiku, ačkoliv se odmítal připojit k moderním uměleckým směrům. Po druhé světové válce, během nacistické okupace a po smrti manželky Jeanne Anceaux v roce 1943, se trvale usadil v Tatobitech v Českém ráji. Zde našel inspiraci pro mnoho svých obrazů.

Jan Dědina měl celkem sedm dětí. Mezi jeho potomky patří syn Jan Dědina, historik a autor středoškolských učebnic dějepisu, a syn Ivo Gabriel Dědina (známý v cizině jako Yvo Gabriel Dédina d'Anceaux), hudební skladatel, filozof a ekolog.

Po razii gestapa v pražském bytě Dědinových a po druhé světové válce strávené v Tatobitech zemřel Jan Dědina 14. ledna 1955 v Tatobitech. Jeho pozůstalost, včetně osobního fondu obsahujícího například rukopis rodinných vzpomínek dcery Ludmily, je uložena v Archivu Národní galerie v Praze.