Albín Brunovský experimentoval s velkým množstvím technik. Rovněž vyučoval a tvořil ilustrace především do dětských knih. Ilustrace Albína Brunovského ale působí spíše svébytným uměleckým dojmem a nejsou pevně svázány s textovou předlohou. Brilantně propacovanou baladickou tvorbu postupně přenesl i do ilustrací literatury pro dospělé, z autorů mu byla nejbližší trnavská skupina básníků a poezii promítl do volné tvorby. Poezie a hudba rozezvučela v jeho plátnech jemné vibrace, které začaly postupně růst a vytvářet nejrůznější útvary. Albín Brunovský miloval přírodu a les či zahrada se před jeho očima měnila na cizokrajné surrealisticky laděné kompozice. Vyznával ale metodičtější racionalistický postup, který byl v rozporu s principy surrealismu. Detaily přírody, které si fotografoval, často využíval při práci, neboť dokonalost, kterou vytvářela příroda, obdivoval a respektoval. Položil tak základy slovenského fantazijního realismu, který přerostl hranice Československa. Vychoval neobyčejně kvalitní generaci umělců, kterým pomohl v době totality vystavovat i v zahraničí. Snil o dalekých krajích a v tomto ohledu jej velmi obohatila návštěva Itálie. Jeho pečlivost v grafice, kdy začínal zpravidla těmi historicky nejkomplikovanějšími metodami, se přenesla i do malby, kdy vyplňoval obrazy doslova od kraje ke kraji, aby byla celá zahrada jeho představ pečlivě zaopatřena stejně jako zahrada jeho domu 'od plotu k plotu'. Zahrady mají monumentální až filmový charakter, jsou velmi podmanivé množstvím vrstev a hloubkou detailu. Obraz Zahrada je doposud největší malbou Albína Brunovského.