Jaroslav Bartoš byl významný český sochař, malíř, grafik a pedagog, narozený 23. dubna 1926 v Novém Bydžově.

Studoval na Průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a poté v letech 1946 až 1961 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Karla Pokorného. Během svého života působil jako středoškolský profesor na různých uměleckých školách, včetně Střední uměleckoprůmyslové školy na Žižkově.

Bartoš se stal známým díky svému monumentálnímu sochařskému dílu, které často oslavovalo lidskou práci. Jeho sochy horníků, kováků a pracujících žen zdobily veřejné prostory, nejen v Praze, ale i na Slovensku.

Kromě sochařství se věnoval také malbě, kresbě a grafice, zejména v osmdesátých letech. Jeho malířská práce byla inspirována krajinou a přírodními motivy a často využíval surrealistických prvků.

Bartoš byl také aktivní v uměleckých skupinách, jako byla Tvůrčí skupina Radar a Tolerance 95, a jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách významných galerií a institucí, včetně Národní galerie v Praze a Galerie hlavního města Prahy.

Jeho umělecký odkaz zahrnuje širokou škálu prací od realistických soch až po surrealistické malby, a jeho tvorba přispěla k podobě českého výtvarného umění ve 20. století.

Zemřel 11. června 2010 v Praze.