Růžový klobouk - Naprosto ojedinělá a  na uměleckém trhu velmi vzácně se objevující raná práce Františka Kupky nás zavádí na počátek uměleckého vývoje tohoto výjimečného a  pro českou historii umění dnes naprosto zásadního umělce. Někteří z  největších světových malířů potřebovali desítky let, aby dospěli k  tak pevně uchopené abstraktní čistotě, k  jaké se Kupka od symbolistického tvarosloví dopracoval mezi léty 1905 až  1912. Dílo, které před sebou máme, je unikátním dokladem tohoto rychle se měnícího výtvarného rukopisu, jenž s  neobyčejnou vnímavostí a  zároveň individualitou reagoval na vývoj světového moderního malířství. V  roce 1906 se Kupka přestěhoval do vilky na pařížském předměstí Puteaux, kde následně strávil většinu svého života. Spolu s  ním se zde ve stejné době usadil i  Jacques Villon, bratr Marcela Duchampa. Tady pracoval autor na ilustracích a  v  témže roce se také se svým obrazem Podzimní slunce poprvé zúčastnil pařížského Podzimního salonu. Stál v  těchto letech na počátku svého obrovského uměleckého posunu. Inspirativní prostředí a  intelektuální společnost výjimečných sourozenců Duchampových mu v  Puteaux byla v  tomto vývoji nepochybnou inspirací a  impulzem. Právě zde se rovněž setkal s  umělkyní Suzanne Duchampovou, sestrou Jacquese Villona, která bratra jezdila navštěvovat. V  obraze Růžový klobouk zachytil Kupka velmi pravděpodobně podobu právě této tmavovlasé dívky, v  té době sedmnáctileté, oblečené do dobové módy počátku století. Jistými tahy v  impresionisticko-fauvistickém duchu dal průchod svému realistickému vidění, ale i  schopnosti pracovat neomylně s  plány a  jejich barevnou hrou. Výrazně světlý portrét tak přímo vystupuje z  plátna, jehož pozadí rozdělil do tří horizontálních polí a  s  naprosto suverénní moderností zpracoval neuvěřitelně živelně, přestože ho s  velkorysou samozřejmostí nezakryl celé, ale místy nechal viditelnou matérii plátna. Růžový klobouk je tak výjimečnou ukázkou Kupkových koloristických schopností, citu pro barvu i  práci se štětcem, které se v  pozdější tvorbě redukovaly do vyvážené a  navýsost rafinované roviny. Brilantní, vysoce uhrančivý obraz, jehož ústředním motivem se stala slečna v  růžovém kloboučku, sledující diváka pronikavým pohledem, je ve zpracování i  výrazu unikátním momentem autorova malířského vývoje. Kupka často své obrazy datoval až zpětně, proto je na plátně uvedena datace 1906. V  roce 1946 však dílo vystavil v  Mánesu již s  uvedením let 1907–1909, což se zdá být pravděpodobnější, jinak by malíř ve svém posunu k  modernímu výrazu předběhl i  samotného Henri  Matisse. K  této dataci se přiklání i  někteří historici umění. Obraz byl dlouhou dobu v  majetku Kupkovy manželky Eugenie. Nyní hodnotu tohoto prvotřídního obrazu zvyšuje také původ z  kvalitní zahraniční sbírky. Dílo je publikováno v  monografii umělce, kde je rovněž uvedeno s  datací mezi léty 1907 a  1909 (L.  Vachtová, František Kupka, Praha 1968, kat.  č.  60, str. 230). Bylo vystaveno například na autorově výstavě v  Mánesu roku 1946 pod názvem Portrét s růžovým kloboukem (František Kupka: Výstava životního díla 1880─1946, kat.  č.  15), nebo v  roce 1966 v  Paříži (Galerie Karl Flinker, Kupka avant 1914, kat.  č.  34). Práce bude zařazena do chystané monografie doc.  M.  Theinhardt,  CSc., a  P.  Brullé. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a  PhDr.  R.  Michalovou,  Ph.D.. Přiložena odborná expertiza PhDr.  K.  Srpa (cit.: „[…] Je zřejmé, že Kupka obraz namaloval ve svém bydlišti, na zahradě v Puteaux, a že máme před sebou skvělou fauvistickou práci, ve které se oprostil od všech předcházejících historismů a vydal na cestu bezprostředního, moderního pojetí reality, zde zcela určitého portrétu, který vychází z jeho poznání velmi vlivného, rodícího se fauvismu, s nímž se zřetelně vyrovnával, pokud jde o vztah k barvě a k ploše, fauvismus, více než kubismus, otevřel jeho cestu k abstraktní malbě. Na obraze můžeme obdivovat sílu jeho realistického vidění, patrnou z tváře portrétované ženy, která byla stejně dokonalá jako na portrétech Gustava Klimta, a hlavně pojetí jednotlivých, odstupňovaných plánů, kdy za světlými, zářivými, velmi dynamicky promodelovanými šaty se nacházejí tři horizontální, barevně odlišená pole, která doslova pulzují, díky způsobu krátkých, různosměrných, postupně se zhušťujících tahů. […]“).