Tramvaj v pražské ulici - Od hledání osobité výtvarné polohy na počátku kariéry docházelo u  Jakuba Schikanedera k  postupnému usazování a  celkovému cizelování uměleckého názoru, který po roce 1900 nakonec dospěl ke stěžejním tématům. Mezi nimi jsou snímky interiérů, nostalgické úsvity či soumraky a  nokturna pražských uliček a  zákoutí. Právě do poslední jmenované skupiny patří i  představované plátno Tramvaj v pražské ulici. Jedná se o  námět ze zralého období, kdy do pražských ulic naplněných melancholickými postavami s  historickou neúprosností pronikal dynamický element moderní civilizace, což vedlo k  charakteristickému dojmu z  prolínání odlišných časů a  kategorií. Kontrast těchto dvou základních prvků se jeví jako základ sdělení, jež se nám autor snaží předat Schikanederova sociální a  citová angažovanost se zde spojuje s  lyrikou obrazového snění zahalenou do nenapodobitelného mlžného závoje večerní metropole. Prezentován je tak netoliko průmět romanticky nahlížené viděné reality, jako spíše zadumaná a  mrazivá nálada chodců plných vlastních emocí, vzpomínek, snění, odcizení a  úzkosti, kteří se přikrčeně choulí v  kabátech, pevně uvázaných šátcích a  kožešinových štuclech hřejících prokřehlé prsty. Obraz vyzařuje pro autora tolik typickou úzkost, přítomnou ve frontálně zachycené ženě v  prvním plánu, jež kontrastuje s  nastupujícími cestujícími, pro něž může tramvaj symbolizovat naději na lepší a  pohodlnější život. Zřetelně tak výtvarnou formou dochází k  zpřítomnění širokého spektra myšlenek Karla Hlaváčka, Jiřího Karáska ze Lvovic či Rainera Marii Rilkeho utvářejících pražskou literaturu i  výtvarnou kulturu v době na přelomu epoch. Po malířské a  rukopisné stránce se zde Schikaneder opět představuje jako osobitý následovník sfumata Leonarda da Vinci, kde obrysy jednotlivých tvarů splývají a  tvoří tak jednolitou, takřka hmatatelnou atmosféru. Ta je pronikána jen několika vzájemně nezávislými měkce zastřenými zdroji umělého světla a  lokálním nasazením oblíbené syté červeně, jež kontrastuje s  celkem obrazové plochy a  strhává značnou část divákovy pozornosti. Společně s  dalšími pracemi z  tohoto období je Tramvaj v pražské ulici vrcholem autorova snažení, směřujícího od realismu přes romantismus až po obrazovou lyriku podpořenou i  tím, že Schikaneder řadu pražských výjevů maloval již jen po paměti, čímž se přesunul od dokumentu k  vizi, neboť proběhnuvší asanace řadu malebných lokací nenávratně vymazala z tváře města. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Plátno je publikováno a  reprodukováno v  autorově poslední monografii, vydané u  příležitosti souhrnné výstavy v  Národní galerii v  Praze (V.  Hulíková, ed.: Jakub Schikaneder, 1855–1924, Národní galerie, Praha 2012, repro. 180, kat.  č.  113). Při konzultacích posouzeno prof.  R.  Prahlem,  CSc., a  PhDr.  Š.  Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. T. Vlčka, CSc.