Kvetoucí olše - Mimořádně zajímavá práce v  malířsky vytříbeném podání na samé hraně realismu a  impresionismu představuje veskrze pozoruhodný příklad tvorby jednoho z  asi nejnadanějších žáků Mařákovy krajinářské speciálky na pražské Akademii – její odkaz, a  především styl samotného učitele zde Lebeda velmi zřetelně reflektuje. To lze pozorovat nejen ve volbě samotného námětu s  pohledem do nitra lesního porostu, ale i  v  precizním zpracování každého detailu, zejména pak v  minuciózním modelování listoví a  stvolů trav. Roky 1896–1897, do nichž je obraz Kvetoucí olše datován, jsou autorova poslední léta, která strávil v  Mařákově ateliéru. Po oba roky společně se spolužáky vyrážel na exkurze na Okoř a  do Zákolan, kde se ruchu a  společného malování jako jediný spíše stranil, aby si ve své introvertní povaze nalézal spíše poklidná lesní zákoutí, jako je to zobrazené v  představovaném díle. Jedná se o  práci přibližně dvacetiletého mladíka, který tehdy ovšem umělecky natolik vyzrál, že zde jen sotva lze hovořit o  výkonu školním, ba naopak se nám zde představuje provedení zcela zralé, precizní a  vnitřně jímavé. Urychlený Lebedův vývoj členěný v  jednotlivých fázích spíše na týdny než na roky propůjčuje představované malbě vysokou umělecko-historickou hodnotu a neopomenutelné místo v jeho malířském portfoliu. Hodnotu díla dále potvrzuje původ v  kvalitní pražské sbírce i  jeho publikování a  reprodukování v  autorově poslední monografii (V.  Hulíková: Otakar Lebeda, 1877–1901, Národní galerie v  Praze, Praha 2009, str. 9, 231, kat.  č.  102). Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.