Výjimečná mramorová plastika Jana Štursy představuje jedno z nejvýznamnějších děl autorova raného období a symbolické završení jeho symbolistické tvorby. Křehká dívčí postava, zachycená v zamyšleném gestu, vyniká jemnou modelací, elegantní linií a hluboce melancholickou atmosférou. Dílo působivě spojuje krásu lidského těla s niterným psychologickým obsahem.

Mimořádnou sběratelskou zajímavostí je provedení v mramoru, které se na volném uměleckém trhu objevuje zcela ojediněle. Nabízená plastika patrně představuje ranější variantu ve vztahu k vápencovému provedení ve sbírkách Národní galerie v Praze. Podle dostupných informací dosud nebylo toto dílo v mramoru veřejně aukčně nabízeno.

Socha pochází z významné moravské sbírky. Dílo Melancholické děvče je publikováno v zásadních monografiích věnovaných Janu Štursovi. Reprezentativní práce jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 20. století představuje mimořádně atraktivní sběratelskou příležitost.

Materiál: mramor
Rozměry: výška 45 cm, šířka podstavce v nejširší části 27 cm
Hmotnost: přibližně 20 kg

Jan Josef Štursa byl významný český sochař a jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství.

Po maturitě z měšťanky vyjadřoval přání stát se zahradníkem, ale otec toužil, aby se stal krejčím. Jeho učitel kreslení, Jan Šimek, však přesvědčil jeho otce o jeho mimořádném talentu, a Štursa začal studovat sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kterou úspěšně absolvoval v roce 1898.

Po ukončení školy pracoval v lomu v Mittelsteinu a v kamenické dílně bratří Zeidlerů v Berlíně. V roce 1899 ukončil tuto práci a přihlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze, kde začal studovat pod vedením Josefa Václava Myslbeka. V Myslbekově ateliéru vznikaly Štursovy první akty, včetně dívčího aktu Z lázně, který zaujal Myslbeka natolik, že byl odlit do bronzu a vystaven na rektorátu Akademie výtvarných umění.

Akademii úspěšně absolvoval v roce 1904 a díky stipendiu Nadace Josefa Hlávky podnikl studijní cestu do Mnichova, Švýcarska, Paříže a Londýna. Po návratu do Čech pracoval jako Myslbekův asistent na Akademii výtvarných umění až do vypuknutí první světové války.

Štursa sloužil ve válce a po zranění se vrátil do Jihlavy, kde pobýval do roku 1916. Poté byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze po smrti Stanislava Suchardy. V roce 1919 se stal nástupcem J. V. Myslbeka a v roce 1922 byl zvolen rektorem Akademie výtvarných umění. Tuto funkci zastával až do roku 1924.

Štursa byl řádným členem České akademie věd a umění a členem několika uměleckých spolků včetně SVU Mánes. Jeho sochy jsou součástí sbírek Karáskovy galerie, většinou se jedná o sádrové odlitky a modely soch. Pohřben byl na Slavíně na Vyšehradském hřbitově. Po jeho smrti mu byla udělena cena Grand prix na Světové dekorativní výstavě v Paříži, a v roce 1926 se konala posmrtná souborná výstava jeho díla v Praze.

Jan Josef Štursa byl klíčovou postavou v českém moderním sochařství, a jeho dílo zůstává významnou součástí české umělecké historie.